zirael (Občasný)

líbí se mi

a jedna moje dávná věcička se jmenovala stejně

Deml, no..

ale radši se tě nebudu dotýkat

MiKa (Občasný)

tomu se nediv...podle ariela je nutno se v básni k pravdě protrpět...co nějaká plum vodka, větroplach a rytmy a mezery....:))) to pro něj nejni dost závažný :)))

ale já se divím, že nepřibývá víc D...zrovna tahle věcička je roztomilá :) asi mám nějakej zvláštní vkus :)

ariel (Občasný)

miroslawek se tu k té své pravdě taky protrpěl... o to přeci nejde... Míšo

MiKa (Občasný)

stejně: z čeho vznikl obrat: žíly mi to netrhá...:)) on někdy někdo někomu trhal žíly? fůůůj...jinak máš recht, proč by ti měl ariel rvát žíly...jo, kdyby byly křečový, tak to neřeknu...ale takhle :))) a už mlčim, už jsem toho nažvanila dost :)

ariel (Občasný)

mám rád věci čisté... nemusí být jednoduché, ale kdo píše složitě a přitom stále ještě čistě už musí být opravdový génius

jinak je všechna ta složitost tak zbytečná

proč? jitřit

hladinu

karnevalovou maskou

(to říkám ve vší pokoře)

ariel (Občasný)

Vladimír Holan: Dopis

Umíráte … Žil jste rád?
- Ano!
- Proč?
- Jednou mi pod starým platanem
podala neznámá dívka dopis a odešla…
- Četl jste jej?
- Ano.
- Co v něm bylo psáno?
- Nic!

už jsem ji na T. citoval, má oblíbená

jeví se mi, že cílem umění je vtisknout se dojmem čtenáři do paměti... a je mi jen logické, že se to může tak často dít jednoduchými ale silnými (vhodně zvolenými) prostředky

ale jinak jsem pro to naučit se rozlišovat jednotlivé styly, které si dávají (nebo implicitně obsahují) různé cíle... třeba vystižení skutečnosti, neobvyklá přirovnání, hra s jazykem... nebo je mohou mísit ovšem... tebe bych značnou částí tvorby (zas tak dobře tě neznám) přidělil do té přihrádky hra s jazykem a okouzlení určitými slovy (viz ten tamburin, kastaněty), což prostě není můj šálek

a tahle věc nějak neústrojně mísí Krista, angličtinu a pro tebe vábivé rýmování slov... je mi z toho zmatek, ne ryzí emoce

ale nechci se hádat, ani nějak plamenně argumentovat

miroslawek (Občasný)

No... mám jiné cíle a čtenář v nich není zas tak důležitý, resp. primární... nechci teď polemizovat s tvým filozofickým náhledem na umění či konkrétně poezii... jen k těm tvým přihrádkám... zařazuj, kam chceš, ovšem ony věci, na které, tuším, narážíš, jsou pro mne pouhým prostředkem a nikoliv cílem... a necítím potřebu se v tomto směru přít, ...po těch letech (zde i jinde), vím své... o plamenech, hádkách... o argumentaci... i o sobě ...a svých textech.... ba dokonce, ač je to tedy k neuvěření, i o čtenářích...

K onomu zmatku a předcházející silné jednoduchosti už si (také) dovolím dodat malý citát... nebo raději dva - mně blízkého Jakuba Demla:

Světícímu biskupovi dr. Antonínu Podlahovi (do Česna):

Je tiefer sie wohnt, je tiefer sie ist. (Ze starého německého mystika).

Je tiefer sie wohnt, je tiefer sie ist. To je řečeno o duši, anebo o lásce, o předmětu duchovních minesengerů. Jak to přeložiti do češtiny? Doslova: čím hlouběji kdo bydlí, tím šířeji se rozkládá.
Anebo: čím hlubší, tím vzdálenější.
Anebo: čím jest kdo hlubší, tím jest i nesrozumitelnější.
Anebo: čím jest kdo pokornější, tím jest i moudřejší, pokročilejší, jest dál, nežli člověk domýšlivý, nadutý a hloupý, neboť prameny moudrosti, jako všechny prameny, tekou dolů. Čím jest kdo mlčenlivější, tím jest i hlubší; proto horské bystřiny bublají, štěbetají jako housata, ale veletoky majestátně plynou, takže se zdá, že vůbec neplynou, že jsou reakcionářské, zpátečnické, nepokrokové, opatrnické - jako by hluboké a jedině užitečné bylo to, co skáče ječí a řve a jako by ta mnohočetná ozvěna v tupých lesích a skalách náležela té splašené mělké bystřině!

...

Prof. Václavu Kocourkovi

Slavík zpívá, když lidé spí. Ale v každé době najdou se lidé, kteří si přivstanou k Vigiliím. Jste z nich a proto Vás musím mít rád a rád Vás mám rád, neboť miluji slavíky, kteří nezpívají kdykoliv, kdekoliv a komukoliv.

Naty (Občasný,Redaktor)

Každý to vidíme jinak, a to je myslím dobře. Mně to například vůbec neústrojné nepřipadá. Třeba jen ten prostý řádek ječí na Krista: Inšalláh! má pro mne úžasný rozměr od historického rozštěpení jednoho náboženství, přes středověká tažení, až po současnou kamufláž ekonomických zájmů náboženskými problémy. Možná si za text autora vkládám i to, co on sám nezamýšlel, ale myslím, že zrovna tenhle autor mi to klidně odpustí. Mám ráda právě takové texty, které mne možnostmi, ukrytými pod zdánlivě jednoduchou a přitom dokonalou melodií, nutěj přemýšlet a hledat pravděpodobné i nepravděpodobné cesty do všech myslitelných směrů.

Mimochodem, když uvážím, co preferuješ v poesii, docela by mě zajímalo, jakou hudbu rád posloucháš. To naprosto nemyslím ironicky. To, že se naše pohledy na poesii rozcházejí, vůbec neznamená, že bych ten tvůj považovala za horší. Opravdu mě to zajímá. Myslím si, že mezi vnímáním poesie a hudby, by logicky měla existovat určitá paralela.

ariel (Občasný)

v žádném případě bych se neodvážil vyvozovat ze svého vztahu k tomuto textu nějaké důsledky... protože navíc jsem ho ani dost nestudoval, nechtělo se mi... což asi mělo nějaký důvod

jestli si z toho odnesu něco já, dobře mi tak, jestli autor, dobře mu tak, jestli ty, dobře ti tak... poznání (ať už jakékoli) je dobrovolné

každý čtenář užívá své vidění světa, hezké na tom je, když se čtenáři (nebo vůbec lidé) zajímají o vidění tech druhých, protože tím se víc dozvídají o sobě... o tom, co nechtějí nebo chtějí vidět jinak nebo stejně

takže k těm všem možným myslitelným směrům, které popisuješ... jde myslím o to, že jsem vášnivý systematik, už od dětství...

co se hudby týče, rád svou oblíbenou hudbu pouštím druhým, třeba bude ještě příležitost...

z klasické hudby se mi líbí hlavně dvacáté století, Alfred Schnittke (ale jen jeho quasiklasický styl), Arvo Pärt, Phillip Glass, Henryk Gorecki, Giya Kancheli... ale nejsou většinou tak známí

z oper se mi hodně líbí Sedlák kavalír

taky Šostakovič... nejvíc asi symfonie Babyj jar

jsou to často věci hodně expresívní, viz třeba Sedlák kavalír, kam až se lze s vypjatými emocemi dostat! líbí se mi takový kataklyzmatický patos, líbí se mi vytěžování struktur až kam to jde (Glassův minimalismus, Gorecki), líbí se mi kontrasty (ticho a občasný výbuch u Kancheliho)

z Beethovenových symfonií ta, jak tam má tu známou smuteční pasáž... a dur?? to je taková čistá, jakoby monumentálně přehledná, věc (koneckonců Kancheli z Beethovena asi dost vychází)

co se mi nelíbí? třeba Messiaena nechápu zcela a naprosto (snad až na závěrečnou nebo jakou pasáž Kvartetu o konci času)

a opery mě obecně dost nudí

miroslawek (Občasný)

tak i tak...

miroslawek (Občasný)

ano, to jistě  ...ono šlo spíš o to "naopak"...

ariel (Občasný)

už rozumím... ale i tady by se dalo polemizovat... myslím, že autor se zrcadlí v textu... tak je to jeho odraz, ale zároveň mu odraz o sobě něco sděluje, což se projevuje na působnosti odrazu...

takže podle mě si odnášejí autor i text, ale uznávám, že můj náhled na tvorbu je výrazně psychologický :-)