Lei (Občasný) - 30.12.2004 > Emmet_RAY> až mě Emmete překvapuje, jakým obloukem se tvá interpretace míjí. Zkusím se ti to trochu objasnit. Předně, nejde ani trochu o romatiku, a už vůbec ne o tom, že jsou lidé an sebe hodní. Nerad vysvětluji své básně, ale v tomto případě trochu naznačím: 1) je psaná spíš s mírným zoufalstvím, které má své kořeny v atmosféře letošního Štědrého podvečera. Je to reakce vyvolaná stavem krajiny, zároveň návštevou hřbitovů a letos zřetelného zásahu našich mrtvých do vánoční atmosféry - dech jako vítr, který nás s nimi jaksi metafyzicky spojuje (ano, to sou ti mihotající se). Kahany ti možná dojdou. 2) hraje zde důležitou roli relfexe minulosti, ale zároveň výhled a spíše obavy do budoucnosti. echo, to je spíše ta minulost. odpovědi směřují spíše do budnoucnosti. proto ta pochybná konejšivost, ostatně spojená s dírou v ledu, původně podvědomým odkazem na Kytici, na věštění a zároveň mého spojení s krajinou, které mně se osobně s celou Kyticí jako dílem silně folklórním asociuje. 3) úder loukotě není romantická rekvizita. loukoť, to patří ke kolu, které se točí. a stopy, to je souvislá cesta, která je ovšem kolem fragmentována, ztracena. jednou v roce, to asi tušíš, pohodní - ti loví nemocná zvířata, a zrovna v ten podvečer u mně vyrážejí a mají posílená práva: na člověka.
Nebudu to víc pitvat, jen jsem chtěl ukázat, že romantika je to poslední, co jsem zamýšlel.