Vím, balkónové scény voní bakelitem
A nepřivoníš k pěnícímu oceánu z pohodlí stinné terasy.
A vztahoví hypochondři milují tu bolest osudových setkání,
míjení,…. proplouvání
Tak jako lodě kdysi v Amsterodamu, tak jako povozy na cestách
A sudy, v nichž sedlali mlhu cikáni,
S jediným havraním pohledem, řekli vám víc než jste, hloupí, chtěli znát a mizeli v lesích, v minulosti.
Vím, balkónové scény voní bakelitem a svět sice bližší, je vzdálenější než se zdá.
Jsem vztahový hypochondr,
Jsi daleko za šumícím oceánem.
|