Zjevuješ se
jak přízrak minulosti,
popel navždy spálených vzpomínek.
To kvůli tobě podali mi sirky!
Jsi jako odplata za mé hříchy.
Neslyšně přilétáš na mé okno,
Sedíš a díváš se.
Sleduješ mě ledovýma očima.
Necháš mě prosit o poselství.
Bavíš se? Kocháš se mým utrpením, jak rozpaluješ staré rány?
Je to jen odraz, co dívá se mi přes rameno, bez zájmu provždy bez emocí.
Jen občas si pírka probereš a je to jako když žiletka klouže po sametu.
Jsi jen stín toho cos byl kdysi,
A vzdálený vzdálený cos byl ještě dřív!!
Neznám tě.
Přece mě necháš vztáhnout ruce ke starému rámu.
Tak jako kdysi,
pokaždé.
To kvůli tobě podali mi sirky!
A ty to dobře, …dobře víš.
|