Maluji hustými barvami.
Zahrada divoká křídlí hnědé stíny
na skleněné tabulky
do žluta olepené, jako když oheň v kamnech vyletí.
Praskáním rozeschlých rámů vykřikují okna, místnost má pudr stoletý – žena nocí z veselky na veselku
Koberec roky vrůstal do podlahy pod kroky tisíce zvaných a nezvaných, zdi pláčí pod těžkými závěsy.
Koupu se v rezavé vaně, vlasy si myji v pomerančích, hrdličky sedávaly na žebrech nepohřbené střechy. Došky rozerval vítr jak listy nešeptaných básní.
Mám černě obtažené oči a nikdy je již nesmyji, večer spím v knihách, v noci velice pomalu tančím s přáteli. Dřív než se začnem nenávidět, spácháme malou revoluci, pak vyženem se do svých osamělých pekel.
Oblékám oranžové slunce, obědvám vůni bramboříků. Mám čínský župan, piji těžké víno a kouřím tmavé cigarety.
Nemluvím, hlasem mi skřehotají staré vrány, co rozlétají se mi po ramenou.
|