Kdesi na skalním převisu bydleli v prostorné vile jedni chudí rodiče a ti měli jedinou dceru: Pamelu.
Dívenka po svých rodičích zdědila mnohé. Po mamince velké vnady,  blond vlasy a nízkou inteligenci. Zatímco  po tatínkovi sklon k alkoholismu a trudovitou pleť.
 
Každé ráno se dceruška tajně slaňovala dolů z převisu a hledala v blízkém lese vhodné lokality, kde by se mohla nerušeně oddávat nevázanému sexu s plastikovým robertkem. Při jedné ze svých výprav narazila na podivně se motající dívku, která byla oblečená celá v červeném.
„Hej, ty osobo!“ křikla na ni Pamela a dívka se otočila, „ Tady je můj šukingplac. Co tady oxiduješ? Padej odsud! Jsi na soukromým pozemku!“
Dívka cosi zahuhlala a sekla sebou na zem.
„Neválej se tady, když s tebou mluvím!“ okřikla ji nasupeně Pamela a rázně za ní vykročila.
Ležící dívka k ní otočila hlavu a vyděšeně vyvalila oči.
„Ne! Nezabíjej mě!“ křikla při pohledu na dlouhý předmět v Pamelině ruce, „jsem ještě dítě! Je mi teprve třicet a ještě jsem si pořádně neužila!“
Pamela se zastavila v chůzi a nechápavě se na ni podívala.
„Co blbneš! To je jen můj vibroš! Ten tě nemůže zabít! Jedině, kdyby sis ho nastavila smetákem a …“
Dívka v červeném se pomalu posadila a prohrábla si milimetrový porost červených vlasů.
„Ty, promiň, ale já jsem tě vážně nechtěla rušit. Jenom jsem se tu nějak ztratila! Včera se tu poblíž ,v hospodě U Mařenky, konala ňáká akce! Asi jsem to přehnala s tou Bloody Mary. Ti pacholci, Smolíček s Jeníčkem mě pak zatáhli do lesa, aby mi prý něco velkého ukázali. Jenže já jsem je pozvracela! A tak měli po ptákách!“
„To mě vůbec nezajímá, kde ses tu vzala!“ zlobila se Pamela a rozčílením praštila robertkem o vzrostlý kmen dubu.
Uvnitř zařízení cosi zapraskalo, vzápětí se robertek samovolně spustil a divoce jí zavibrovat v ruce. Pamela se lekla a upustila jej na zem. Podlouhlý třesoucí se předmět  připomínaje šíleného hada začal následně ohrožovat obě dívky.
„Hned ho vypni!“ křikla dívka, „já chci být ještě chvíli panna!“
„Ani náhodou!“ odmítala Pamela a s výskokem se objala nejbližšího kmene, „co když je ten had jedovatý?“
Dívka v červeném se plácla do čela.
„Na hady platí jedině ježek! U zmijí to alespoň zabírá! Četla jsem to v Cosmopolitanu!“
„Tak použij toho svého!“ pravila vyděšeně Pamela  a začala šplhat po kmenu jako opice, „máš jednoho na hlavě“.
Dívka v červeném zaječela a začala mlátit rukama kolem hlavy.
Pamela se zastavila ve šplhu a nechápavě se na ní podívala.
„Ty jsi určitě blondýna! Ten červený přeliv je jen zástěrka! Kvůli mě si nemusíš přidávat inteligenci!“
„Náhodou jsem bruneta!“ bránila se dívka a včas uhnula před výpadem šíleného robertka, „A abys věděla, tak….“
„Had“ se jí nečekaně obmotal kolem nohy a začal ji škrtit. Dívka zaječela a začala s ním vyděšeně běhat po okolí.
„Je to škrtič!“ vřískala na Pamelu, „pojď mi pomoct nebo budu bez nohy!“
Blondýna odhodlaně slezla po kmeni dolů a opatrně se k dívce přiblížila.
„Stůj a ani se nehni!“
Had zesílil stisk a dívčina noha začala modrat. Pamela se na něj nečekaně vrhla a klacíkem stiskla vypínač.
Škrtič sebou párkrát zatřásl a schlíple se natáhl na trávníku.
„Je po všem!“ řekla vyděšeně dívka, „ty jsi mi zachránila život! Ani nevím, jak se jmenuješ?“
„Jsem Pamela  Lee Anderson mladší,“ představila se blondýna a nejistě se usmála.
„Mě říkají Karkulka, ale mezi přáteli jsem známá pod přezdívkou Rudá nymfa!“
„Tak to můžeme být kamarádky!“ navrhla jí Pamela, „ se Sněhurkou jsem se pohádala a tak nemám s kým bych mohla…“
„Já si taky nemám s kým povídat!“ doplnila ji Karkulka.
„No, to jsem zrovna nemyslela, ale povídání by taky šlo!“
Pamela nakopla robertka do koulí a odešla s Karkulkou pryč.
 
Drobná veverka seskočila z blízkého smrku a jemnými chloupky svého ohonu se oháněla kolem ležícího předmětu. Lesklým  čumáčkem ho oňufala a černými drápky nechtěně stiskla barevný spínač.
 
Do vzduchu vyletělo množství zrzavých chlupů a v lese zavládlo hrobové ticho.
Mezi zvířaty se poté začala šířit zvěst o děsivém netvorovi, který se tu potuluje a hledá koho by zardousil.