Vladimír Karpenko, publicista,  Lidové noviny, sobota 30.10.2004

Recitace básní patrně prospívá zdraví

Vědci ověřovali vliv předčítání veršů a jogínských textů na krevní tlak i srdeční činnost.

Chcete mít v pořádku srdce? Recitujte rytmické verše a dávejte přednost dlouhým básním, radí vědci.

Vědci se domnívají, že přednes určitých textů synchronizuje srdeční tep a dech. Tělu sladění těchto dvou životních funkcí viditelně prospívá. Hypotézu o vlivu recitace ověřovali vědci na dobrovolnících. Mezi nejúčinnější texty se dostaly například Illias a Odyssea, recitace písně Ave Maria v latině, nebo jogínské mantry v originále.

Srdeční tep a dech nejsou synchronizovány. Přirozené kolísání krevního tlaku se odehrává zhruba šestkrát za minutu, plíce za stejnou dobu vdechnou a vydechnou přibližně patnáctkrát.

Když německý badatel Dirk Cysarz začal zkoumat vztah mezi těmito dvěma funkcemi, vycházel z toho, že dech a tep se občas jakoby na krátkou dobu „sejdou“. V takové chvíli se zlepšuje výměna plynů v plicích stejně, jako reakce těla na krevní tlak. Pro organismus příznivá situace.

Únavná kontrola dýchání

Další výzkum ukázal, že tep a dech se častěji synchronizují, když přednášíme básně. Jde o hypotézu, která vyšla z pokusů při recitování takových děl, jako jsou Illias a Odyssea. Právě volba díla byla základní otázkou výzkumu, a to nikoli pro obsah, ale pro typ verše.

Dirk Cysarz použil německý překlad, v němž Odyssea zachovává původní hexametr, s nímž už měli odborníci v jiných terapeutických oblastech dobré zkušenosti.

Pro platnost hypotézy hovoří také zprávy o tom, jaký vliv měla ve starověku chórová recitace na posluchače, kteří naslouchali nepřetržitému přednášení desetitisíců řádků veršů. Jak Cysarz usoudil, muselo to mít nějaký přinejmenším příjemný vliv, protože „jinak by sotva kdo chtěl poslouchat poezii“.

Jak pokus probíhal? Jedna skupina dobrovolníků recitovala verše a při tom chodili a zvedali ruce, druhá skupina se měla snažit dýchat šestkrát za minutu a třetí dýchala spontánně.

Synchronizace dechu a srdečního tepu byla nejmenší při spontánním dýchání, větší při kontrolovaném a největší při recitaci. Pokusné osoby si také stěžovaly na to, že čtení poezie je povzbuzující, zatímco snaha o kontrolovaný dech  je unavuje.

Hexametr příliš neosloví

Reakce odborníků jsou různé, vesměs však souhlasné. Anglický kardiolog Juan Carlos Kaski z University of London, který zkoumá vliv meditace na kardiaky, soudí, že může jít o vliv zvukové harmonie a že je patrně nutno uvážit ještě další efekty, které se posléze skládají do výsledného působení poesie.

Rafael Campo z americké Harvard Medical School zase připomíná, že hexametr v angličtině není forma, která by posluchače právě oslovovala, nicméně soudí, že v lidské fyziologii „cosi“ vedlo ke vzniku této formy verše.

Italští vědci zjistili, že přednes textů posiluje srdeční činnost, což pozorovali na osobách, které recitovali píseň Ave Maria v latině nebo jogínské mantry v originále. Dobrovolníci začali zcela přirozeně dýchat šestkrát za minutu a stabilizoval se ji krevní tlak. Derik Cysarz by nyní chtěl studovat vliv recitace na pacienty s vysokým krevním tlakem.

Proč vydrželi poslouchat

Lidé tvořili eposy o hrdinech, báje i další rozsáhlá básnická díla a předávali si je z generace na generaci.

 V posluchačích to nepochybně posilovalo vědomí sounáležitosti s kmenem a současně to mohlo přispívat k vyvolání určité jistoty, a tím i k pocitu uklidnění.

Připomeňme si indický epos Mahábháratu, jehož 100 000 dvojverší vzniklo někdy mezi lety 400 př.n.l. a 400 n.l.  Hrdinskou epopej čítající 50 000 veršů napsal o panovnících své země perský básník Abú’l-Kásim Mansúr Findáusí a dílo dnes známe jako Knihu králů. Ta má jednotné metrum i rým.

Nevytvořili se v minulých generacích nějaké mechanismy ovlivňující tělesné funkce prostřednictvím uklidňujícího rytmu veršů? Jak naznačily právě uvedené příklady, byla to díla velmi rozsáhlá, a přece jim lidé vydrželi naslouchat.