Sedím nad městem
a moje oči se dívají na přicházející soumrak.
Padající vločky mě studí za krkem
a přesto mě zalévá vlna tepla.
Kdo jsi? Ptám se.
Potkala jsem duši a zůstali jsme spolu.
Samota, ten tolik let blízký přítel
je najednou pryč. Odešla.
Zvláštní pocit.
Skoro tě neznám
a přesto tolik cítím tvoji přítomnost,
tvoje doteky a tvoji lásku.
Tak kdo jsi?
Přišel jsi jen na chvíli
a znovu odejdeš jako ten před tebou
anebo se mnou zůstaneš?
Pocit tepla zesílil stejně tak jako přibylo světýlek pode mnou.
A já najednou vím, že neodejde.
Nemůžu ho vidět ani slyšet, ale cítím jak říká:
Zůstanu s tebou. Zůstanu v tobě. Než přijde čas, abychom se konečně mohli vidět.
Už za devět měsíců.
|