Hrabala se v kabelce a potutelně se usmívala. Nakonec vylovila rtěnku a provokativně si přejela své plné rudé rty, jaké jsem měl tu čest spatřit dosud pouze u kurev v nóbl hampejzech. Trošičku pudru, zvýraznit řasy, pohled do zrcadélka – „to by ušlo…“
Chovala se tak dráždivě, že dokonce upoutala zraky několika místních výpitků, jindy před sebe mlčky hledících a téměř zvětralé pivo ucucávajících, kteří kvůli ní zvedli své krví podlité pohledy od umolousaných poloprázdných půllitrů.
Ona se však chovala, jako by nikomu v celé té zaplivané putyce nestál čurák jako zamlada. Dál si nerušeně upravovala bohaté kadeře, smyslně si olizovala rty a prováděla nekonečnou spoustu ještě daleko lascivnějších gest: sukni si vykasala téměř až k pasu, velice pozvolna překládala nožku přes nožku a zase zpět, přičemž při detailnějším pohledu mezi její stehna rýsoval se snadno rozpoznatelný chomáček ochlupení Venušina pahorku a přilehlých oblastí.
„Další pivo?“, otázal se mne číšník. „Ale jo…“, odbyl jsem ho ledabyle a jal se dál kochat tou přenádhernou čičinkou. Postavil půllitr na stůl, připsal už asi třináctou čárku a vydal se zpět k výčepu roztočit kusy pro ostatní štamgasty. Zhluboka jsem upil zlatavého moku a obrátil svůj lačný pohled k místu, kde seděla ta výstavní krasavice.
Byla ta tam. Napadlo mě sice vyhlédnout z okna, zda nespatřím její vzdalující se mistrovsky tvarované pozadí, avšak žízeň byla mocnější…
Dopil jsem pivko, dal si ještě jedno, zaplatil a nabit pozitivní energií odešel jsem si domů vyhonit.
|