|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Poezie z ptačí perspektivy – reportáž z ústřední akce v Maďarském kulturním středisku
V pátek navečer přijel z Afriky pan správce Maďarského kulturního střediska, pan Kimla, aby nazítří po celou akci pečoval o provoz budovy a o zvuková zařízení. Přivítala jej počesku sněhová vánice a Den poezie:-)
V sobotu, během půl jedné, schody v Maďarském kulturním středisku ožily – Bernie vyráběla letáky o Dnu poezie, které byly pověšeny na ulici, její studentky pomáhaly, Zorka nahoře v kuchyňce chystala stravu, v tom přijel Bagel s bagetami, které věnoval jako sponzorský dar. Já tam tak nějak pobíhal sem a tam a co nejlépe umocňoval chaotický zážitek uspěchaného ovzduší:-). Před jednou přijeli dva pánové od balónků – za chvíli vešel MPosp a hnedka měl balónek na krku a vše dokumentoval. Zanedlouho přišla a až skoro do konce vytrvala Sn_vojáček. Oba pánové, kteří nafukovali balónky, dělali tu věc z koníčku a s nadšením, vyprávěli zážitky z minulých akcí a na balónky pro děcka vázali místo klasických provázků takové ty mašle z bonboniér. Ke každé jsme připevnili malý papírek, na který mohly děti, když odrecitovaly básničku, napsat svůj vzkaz do nebe Karlu Hynku Máchovi. Byl to modrý papírek, jako nebe, neboť nebe k nebi přeci patří – a k dětem také patří radost z balónků, kterých se nechtěly vzdát. Nuže nezbylo, než každému dítěti dát dva balónky – jen do ruky a ten druhý k odeslání onoho recomanda. Když zásoba dětí, kteří přišly na akci, docházela, vydali jsme se na ulici a tam odchytávali zatím nic netušící mladé poety:-) Balónek vzlétl nejdříve prudce, pak se vydal šikmo k severu do lešení místního kostela, tomu se podtočil mezi patry a zmizel.
A teď, teď se vydejme zpět – do tepla! Na chodbě po celou od začátku akce do večera nabízela básnické sbírky a knížky nakladatelství Mladá Fronta paní Dvořáková. Začalo vyhlášení výsledků soutěže a autorské čtení mladých básníků, která byla mezi gymnázii zorganizována paní učitelkou Imramovskou. Sál se poměrně zaplnil, čtyři místa obsadily dvě slečny a dva pánové, tři autoři měli na přednes pozvány své recitátory, jeden se pustil do veršů sám.
Mezi tím děti od Zorky se Zorkou v baru prodávaly velmi levně básnické vínko, kafe a čaj, Bernie dohlížela nad časovou osou pořadů. Následoval blok autorských čtení, připravených Zorkou Šimůnkovou – přijeli až z Orlové Jean Hornová, z Brna Albirelo a další. O přestávce už na chodbě stál pan Ivo Vodseďálek (následně v sále promítal film o balónech, kterým věnoval značnou část svého života), u okna nakrátko ostříhaná Věra Dumková a Tomáš Míka, s fouskem Viki Shock, ze zahraničních básníků pan V.Oláh, slečna Bixaderas, skotská básnířska Anita Govan a další. Z klubu 8 se přišla podívat i bývalá spoluorganizátorka Dnů poezie, Renáta Bulvová.
Čtení zahraničních básníků – slečny ze Španělska a rómská poezie pana Oláha byla doprovázena překladem básní – překlady básní pana Oláha četl z Totemu Petr Mareček. Skotská básnířka Anita Govan pracovala s takovou hlasovou dispozicí, že ji bylo velmi dobře slyšet i na chodbách.
Viki Shock svým plamenným projevem z vydané knížky zaujal i pana správce, který po celou dobu pečoval o provoz budovy, který se hnedle sháněl po kontaktu na daného tvůrce ohledně sbírky. Tomáš Míka se slovy “a konec srandy pánové” navázal melodickým přednesem s hudebním doprovodem.
V Maďarském institutu nám přenechali k užitku Merlot – velmi dobré víno, typické specifické chuti. Naštěstí, asi kolem třetí hodiny, prý některý člověk přišel toto víno vrátit, že prý je zkvašené – o důvod více nehladit hada bosou nohou! Nato řada z nás ochotných vytvořila ochotně skupinku a pomohla s jeho degustací:-)
Asi okolo šesté hodiny klapaly schody a na nich Honza Hučín s pětičlennou kapelou Pětník. Přišli takto s předstihem, aby se mohli před vystoupením ještě rozezpívat a naladit – pan správce proto Pětníku věnoval do osmi svoji kancelář o patro výše.
Po dalším bloku čtení básníků z Prahy, pod názvem Poezie ještě žije, připraveným Zorkou Šimůnkovou následovala krátká přestávka a necelých 1,5 hodiny dlouhý program kulturního magazínu Totem. Ten začal asi třicetiminutovým filmem pana režiséra Bárty – dokument z nemocnice a několik zfilmovaných básní. Poté Petr Mareček uvedl Michala Čagánka (Čagy), který takřka zpaměti odrecitoval své verše. Jeho čtení, čtení Naty a Vlastičky Bakalové prokládalo pěvecké vystoupení skupiny Pětník. Kdo Pětník neznáte z Totemáckého JazzClubu či odjinud, hrají bez hudebních nástrojů – hudebními nástroji jsou samotní členové skupiny.
Tato ústřední akce Dne poezie byla zakončena plánovaně v deset hodin večer, chodníky venku byly mokré a foukal studený vítr. Někteří odešli domů, někteří do hospůdky v Kožné uličce.
Reportáž - Martin
Fotografie - MPosp
|
|
|