|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jen smutný úsměv
Přes mříže věznice
A slova chtěla bych
Bolí tě nejvíce
Zatímco duše tvá
Bloudí si v oblacích
Tvé tělo zarůstá
Břečťanem pnoucím se
Okolo kotníků, zápěstí, boků
Však už to vydržíš
Na těch pár roků...
Hluboké lesy
Široké pole
Nebe je kdesi
A peklo tu dole
Blízkým dálkám
A dalekým domovům
Jejichž vůně mě láká
Však k nimž jíti nemohu
Srdce se svírá
Proč mrtvá je víra
Kam zmizela naděje
Proč už se duše nechvěje
Proč?
Rozsudek vynesli
Ukrutní soudci
Ať ten břečťan pnoucí
Navždy prý mě rdousí
Ať ztrácím sílu
Naději víru
Prý ať pokoj mají
Dobré lidi zavírají
Já v příštím životě
Jen vlaštovkou chci být
Letět až tam
Kde lidé nejsou zlí
Jen dobří
Chci roztáhnout křídla
A jediným mávnutím
Chci letět až tam
Kde nikdo tě nenutí
Kde nikdo ti nekáže
Jak správné je žít
Kam třeba je jít
Kdo pouta mi rozváže
Se ptám
Ač sama vím
Kudy jít a kam
Chybí mi slůvko smím
A tak tu sedím a sním
O dálkách
Radosti
Životě
O tom jaké to je
Tam za plotem
Tam za kovanou mříží
Jaký je asi den?
A já chci pryč
Chci od brány mít klíč
Chci jen
Jít ven
Chci běžet
A vědět
Že smím
Teď však jen vím
Jen vím
Jen znám
Tu mříž
Ten kříž
Kde se mříže s mříží
Kříží
Já celé dny se dívám
Na obraz neměnný
Monotónní
Šedá ocel jen
A já chci
Chci ven
|
|
|