Údolím Smrti

pochodují vojáci,

Nezáleží jim na cti,

Vyjí svou bojovou píseň jako vlci,

toužící po kořisti.

Voda se vylévá a zaplavuje břehy

řeky Styx.

A duše plná něhy

se zahalila stínem.

Zavři své oči

a schovej se za svým snem.

Tvoje víra se mění v zášť

a ty ztrácíš všechnu svou lásku

jen pro stínový plášť,

kterým se zahalíš

a skryješ vše, v co doufáš, o čem sníš.

Snad máš na mysli mou smrt.

Nebo tě do podsvětí něco jiného táhne.

Nevíš, co máš dělat, nejsi ten, který se s Ďáblem spřáhne.

Něco mě tíží a táhne dolů a dolů.

Krev v poháru na každém ze stolů.

Přízrak v duši mě stále ničí

a Temnota je hlubší a hlubší.

Hledáme důvod, proč čas nám utekl.

Stále ho však nemůžeme najít.

Snad jsi se svého údělu ulekl,

Snad odmítáš na světlo vyjít.

Překročme Styx, tu řeku dělící,

teď to budeme my, ti věčně hledící.

Temné ztracené proudy

té černé vody

nás strhly z cesty.

My zbloudili a ty,

Ty jsi mě opustil.

Jen mlčenlivé vlny v Řece Smrti,

Jen mlčenlivé vlnyv řece Styx.

Nás dělí od poznání:

Co je teď a co bylo dřív.

Jen ta Styx

Je mlčenlivý svědek.

Jen Styx

Ví, kde odpočívám já a můj předek.