|
Prkny přibitá k vodě
Paprsky obkreslená duze
Hřeje květiny na pohled
Sama stůně přes svůj zpěv
Je šťastná za to, že chybuje
Je šťastná, jak na ruce kruhy maluje
jak z kaše srdce montuje
Svlečená běhá ulicí
V kabátě s kapucou před duchem svým
Štěstí hledá pod oblázky
z nitek svazuje obrázky
V galerii pak chodí
občas někoho zvolí
ten může nahlédnout do dáli
dalekohledy mu jsou ale sebrány
Z kousků květin a obrázků skládá její tvář
Z kousků květin a obrázků nutí ho oči v pláč
Když mozaiku skoro již dokončí
vítr v okně se zatočí
Okenice zavře na několik slov
váhá zda ve stavění je ta moc
jen pár kousků zbylo mu ve dlani
Její dlaň jej něžně pohladí…
|
|
|