Žil byl,
ocelový dědek,
babka z chromu.
Dědek byl zmetek,
jak žebrák chodil od domu k domu.
Crr,zvoní dědkův budík-chrom babka nerezaví.
Její úsměv jak sllunce v září září,
-vždyť ten chrom je z Černobylu!!!
Září i na jaře,kdy se všechno páří,
hle,zde broučci na jaderném silu.
Ohohó,ti mají ale sílu!
Ale ne,broučci nejsou osvíceni,
ti nemají na otevření...,jaderného sila...
To byly pudy vyšší,než jsou pudy přírody,
to ti prdi nejvyšší,ovádají životy.
"Nebraňte se,nebojte se,jaderné obnovy!
Svět se mění,bude nový,...zamořený!