Ve chvíli, kdy kavalír Večer
podává dámě Noci její sametový plášť
ve chvíli, kdy spořádaní tatíci
otvírají své první pivo
a komentují dnešní den
„No je to vůbec možný!?“
právě v té chvíli
se vydává na cestu
slavnostní průvod slečny Večernice
A já jdu s nimi
Procházím tichým nábřežím,
protože ti slušní už sedí u svých vín
a ti ostatní si ještě nestačili nabrousit
špičky svých nožů nebo ňader
To je moje chvíle
Potkávám chápavé pohledy stejných bláznů,
občas jdou jejich kroky blízko mých
mlčíme ve svém bláznovství,
protože ztichlá krása se nemá rušit
Nakonec se ozve staccato dráždivých podpatků
a první svůdné rty se naučeně usmívají
Potom se my (já a Večernice) vracíme do své samoty
Vychází Měsíc, bratr nočních ptáků
|