¨.Krůček po krůčku každý z nás přeskakuje podél vlastních skutků..To ráno jsem vstal zřejmě levou nohou,zřejmě jsem z okna dělal pár ztřeštěných grimas na toho našeho nebeskýho vedoucího.Nebo to bylo možná kvůli mé ranní EREKCI...No nic- ubalil jsem si jeden omamný prostředek asijské čokoládové smetánky pokuřuju si a pokukávám po lidech řinoucích se bezhlavě do pracovních útoků.Mimochodem útoků už bylo moc.Američané by si měli setsakra uvědomit koho vlastně chtějí sundat.,-bojim se toho ,že nebudeme mít co kouřit až jim to tam vybombardují.Potuluji se po bytě -vana bublá do zvuku RADIOHEAD a tousty vnikají do žaludku jak kamení.Poslouchám ve vaně takové vnitřní hlasy moc jim nerozumim,zřejmě jsem pěkně zhulen.........usnul jsem příjemným ranním zhuleným spánkem......
Probouzím se v ledové vaně a v obýváku drnčí telefon."KURVA ,KURVA CO JE"asi jsem usnul nebo co.Vybíhám z vany jak žabáček JIMI,nevychytal jsem nějak druhou nohu a skládám se na podlahu,ale stále mám jednu nohu ve vaně,rukou srážím umyvadlo k zemi také.Telefon je nezlomný do toho všeho zvoní někdo u domovních dveří."Proboha co se to děje"!!!! Jdu ke dveřím celej mokrej zhulenej a ospalej.
"Dobrý den vynčuju" poštačka pošahaná mi podává doporučenou obsílku a přiblble se na mě culí
--vypadá jako jako žena z filmu /žena za pultem'/ ustaraná,uspěchaná,ale vypadá to ,žesvůj JOB bere skutečně vážně.Naposledy si mě přejela od hlavy k patě obrátila se na podpatku popadla svou tašku na kolečkách a zmizela tak jak přišla.Telefon stále vyzváněl kupodivu?Problém byl ale v tom ,že jsem nevěděl kam sem ho včera naprosto zhulenej položil...A tak hledám.....a on zvoní.....a furt hledám....a on furt zvoní....aááá tady je"!!
"Prosim"Na druhé straně to chvíli šumělo ,praskalo a pak se ozvalo.."Podle mne je vesmír jedna velká bublina ,která co nevidět praskne,ale tato záležitost je momentálně vedlejší.Před chvilkou u vás zvonila poštačka a dala vám dopis,který jsem vám samozřejmě poslal já.Myslím si ,že dopis je rozhodně obsažnější než prázdné kecy do telefonu.Pokud budete mít zájem tento dopis si přečíst mám jedinou podmínku -a to takovou , že jedině si ho můžete přelouskat na zastávce u Stavoservisu jezdí tam autobus číslo 181 nebo 183 a to mezi 11 a 12 dopolední hodinou..Posadíte se prostě na lavičku rozbalíte ho a budete číst..V opačném případě ten dopis zničte.Capiš?Děkuji za pochopení a těším se na brzké setkání nashledanou"...........................
No tak to tu ještě dnes nebylo.Koukám ,že pro tohohle psychopata nebyl problém sypat z rukávu profesionálně opracované gangstarské fráze??Má styl- to se mu musí uznat.Hleděl jsem stále z okna a přemýšlel o tom telefonátu. Po okně stékaly kapičky-pršelo-jedna kapka stíhala tu druhou v jednu chvíli se už už zdálo ,že první kapka bude opravdu první,ale pak se do té druhé vlila další a tu první trumfla.Pokojem se rozbíhalo ticho a já v ruce žmoulal dopis .Podíval jsem se na hodiny ukazovali 10:21 .Nasoukal jsem se do hadrů napil kořky podíval na fotografie svých rodičů -naposledy zvážil jestli mám opravdu vyrazit na určené místo ?? Moje vlastní morální kocovina milovala změny jakéhokoliv rázu tak proč si nezkusit tohle.
Podle slov moudrých by se člověk měl rozhodnout během sedmi nadechnutí - je to otázka odhodlání a schopnosti duše prorazit na druhou stranu.Tato síla rozhodování se nehledá -Ta totiž musí přijít sama.
Kráčel jsem na zastávku a míjel lidi s jistým tajemným odstupem.Docela hustě se rozpršelo a já vzpomínal na svou babičku.Postupem dospělosti jsem k ní opět získával vztah jako v dětství.Dalo by se to nazvat postbubertální nájezd.Rodiče si nepamatuji ,prý se mi zabili při autonehodě.Jo-jo život je takovej a jinej nebude ,než - li tvý tělo platnosti pozbude.
Autobus s číslem 181 přijel celkem rychle posadil jsem se vedle hezké slečny ,která si s někým velmi zaujatě posílala SMS..Měla nádherné ruce ,vlasy a nohy.Telefon pípal tak rychle,že v tom děvče muselo mít skutečně velkou zkušenost- najednou přestala pípat zvedla hlavu a řekla "Musíte mi pane čumět furt na ty nohy úplně ten váš slizkej pohled cejtim"-Kdyby děvče vědělo ,že mne už dnes jen tak něco nerozhází......Odpověděl jsem jí-"A vy budte od té dobroty a přestante pípat tim stupidním telefonem nebo pozná chutˇ!asfaltu""! Zarazil ji můj protiútok takovým stylem ,že poněkud pootevřela ústa.Dnes už nemám co ztratit a proto jsem pokračoval."Nezlobte se, já jsem to tak nemyslel s tim telefonem a co se týče vašich nohou porozhlédněte se po autobuse a povězte mi na co se mám tady proboha koukat?"Jo a mimochodem nechcete vystoupit ven a zahulit brko?Já mám totiž ještě 30 min čas?"Tak jestli na mě před tím zírala hodně ,tak ted na mě zírala ještě s větším údivem.Ale pozor v její tváři byl znatelný příjemný údiv ,tomu jsem se zase pro změnu divil já a pak promluvila zase ona......."Tak dem já stejně vystupuju"Pro lidi v buse to musel být opravdu nezapomenutelný zážitek.Vystoupili jsme posadili se na lavičku, já začal motat ona začla mluvit.Povídali jsme si o všem a o ničem znáte to.Já ji vyprávěl o dnešním ránu ,ona se tomu strašně smála ,zřejmě mi nevěřila-smála se hezky ,mluvila hezky a dokonce ji přestal pípat i ten telefon.Po chvilce bezduchého tlachání se mě zeptala jestli mám kluka?Odpověděl jsem ji ,že kluka ne ,ale nějaký holky se v mým životě pohybujou včetně ji.Tomu se strašně tlemila taky.30 min uběhlo jako voda a já se musel zvednout a jít na ten divný sraz musim přiznat ,že jsem začal váhat jestli mám dopis vyhodit do koše a hulit dál s příjemnou roštěnkou.Ale zvědavost zvítězila nad chtíčem.Dal jsem ji svůj telefon podal ruku a přiblble řek!"Doufám ,že se ještě uvidíme Terezo"Podívala se na mě takovým pohledem až mě zamrazilo v zádech a taky něco vyřkla,"Jsem ráda ,že neprší"Vona nebude blbá......Pomalým zhuleným krokem jsem kráčel na zastávku a Tereza si opět začla hrát s telefonem.Opět se libově rozpršelo.Posadil jsem se ,rozbalil dopis a s chvějící se rukou začal číst....
