|
| |
 |
Tajemství univerzální lásky
Autor: Pavel Kastl () - publikováno 10.1.2000 (12:31:53), v časopise 18.1.2000
|
|  |
Tajemství univerzální lásky
Většina lidí si pod pojmem ideální láska představí oboustrannou lásku s ideálním a milujícím partnerem opačného pohlaví, tedy lásku se svým ideálním protějškem, se svoji sesterskou duší.
Ač by se mohlo zdát, že nejvyšším a jediným pravým prožitím lásky je takový vztah s ideálním partnerem, přesto tomu tak úplně není, i když do značné míry ano.
Ježíš Kristus říkával (evangelium sv. Marka, kapitola 12, verš 30): „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!, a dále Ježíš řekl: „Miluj svého bližního jako sám sebe!“
Pokud jde o lásku k Bohu, není co dodávat. Bůh, jako Otec nás všech, si zaslouží, abychom ho milovali, jak nejvíce umíme. A lásku si zaslouží také naše Matka, tedy Centrální Duše Kosmická. A právě láska k Centrální Kosmické Duši vysvětluje, objasňuje a naplňuje podstatu lásky k bližnímu.
Nejprve si ale ujasněme pojem „bližní“. Náš bližní je ten, který je nám svoji podstatou blízko a má společný původ, jako my. A protože původ nás všech leží v Centrální Duši Kosmické, je naším bližním nejenom každý člověk, ale také každý živý tvor i každá živá rostlina.
Pokud člověk miluje své bližní, miluje skrze ně Boha (Otce), a také Matku (Centrální Duši Kosmickou). Kdo miluje Boha, miluje pak i vše ostatní skrze něj a kdo miluje Centrální Duši Kosmickou, miluje skrze Ni i Boha a své bližní.
A zde se již dostáváme k tzv. univerzální lásce. Univerzální láska je vyšší, Božské podstaty, a její součástí je také láska k ideálnímu partnerovi. Ale nejen k němu. Tato láska má dvě hlavní formy:
1) Univerzální láska sobecká (egoistická).
V daném případě milujeme tím způsobem, že děláme jakýsi výměnný obchod s láskou. Milujeme jen toho, kdo miluje nás. A pomáháme jen tomu, kdo nám to vrátí a je ochoten nám také pomoci.
Mezi tyto lásky patří většinou i láska milenecká (budu tě milovat jen tehdy, když ty mě budeš milovat také a dám ti rozkoš jen tehdy, když mě ji dáš také) dále láska mezi přáteli (pomohu ti, ale jen když i ty pomůžeš mě), která ale nemusí být jen mezi dvěma lidmi, ale třeba i mezi člověkem a zvířetem, například psem (budu tě krmit, hladit a mít rád, ale jen když mi budeš hlídat dům, chránit mě a dělat mi společnost). Touto sobeckou univerzální láskou je také láska ke všem bližním, která má sobecký (zištný) charakter (mám vás, lidé, rád, ale jen když ode mne nic nechcete a máte mne také rádi).
2) Univerzální láska nesobecká (neegoistická).
Tato forma lásky je již skutečnou pravou univerzální láskou, tedy láskou nezištnou. Láskou, které postačuje jen láska, kterou má. Nic více kromě ní nežádá a nechce nic ví, než aby mohla stále milovat, a to dokonce i bez potřeby být milována.
Kdo miluje Boha a všechny své bližní v hlubším slova smyslu, aniž by od nich opětování své lásky vyžadoval, miluje je vpravdě Božsky. Dává, aniž by bral a miluje, i když sám milován není. Miluje všechny živé tvory a rostliny bez ohledu na to, zda milují i ony jeho.
Ale nyní zpět k původnímu tématu. Zdravé prožití lásky je její prožívání globálně, tedy univerzálně. A s vědomím, že pravá láska není jen vztah dvou vzájemně se milujících milenců.Většina lidí potká za svého života více partnerů než jen jednoho, a přesto je miluje všechny. Každého jinak, někoho více a jiného méně, ale pro každého z nich má svůj přiměřený díl lásky.
Ale láskou je i láskyplný vztah mezi přáteli, láskou je i krásný pocit z hezkého místa někde v přírodě. Láska má tisíce tváří. Milujeme pána Boha, svého partnera, příbuzné, přátele, zvířata, stromy, květiny. Kdybychom celou svoji lásku dali jen jednomu svému partnerovi, byť ideálnímu, pak bychom již nebyli schopni milovat Boha, přírodu, zvířata a tak dále. A právě když dáváme všechnu naši lásku jen jednomu partnerovi, již ji nemůžeme dát ostatním svým bližním.Vězme však, že když nějakou lásku ztratíme, získáme tím lásku jinou. A všechny lásky jsou svým způsobem ty pravé.Když se kupříkladu někdo rozvede a pořídí si psa, časem ho také začne určitým způsobem milovat a tak vlastně získává novou lásku, kterou by nikdy neměl, kdyby miloval jen svého partnera. A jeho pes mu může poskytnout tolik radostných zážitků, které by mu jeho kupříkladu sobecký a již nemilující partner nikdy poskytnout nedovedl. Jak se říká, někdy málo bývá více. A jak je všeobecně známo, všechno je relativní. A to platí v plné míře také o lásce.
|
|
|
