Komu je vůle má navíc tak
až pokleká a s hlavou skloněnou
rozbíjí na kameni ořechy…
Více kroků
k mé chýši zabilo už mnoho min
leč všichni živí – jenom ohlušeni
jsou u mne přišlí tak že nemohou už jít
a slyší mne jen bíle…
Uchopte nože
někde odestané v minulosti
poučte děti z válečných filmů
ať pod každý drn čepel vkládají
a při květinách prosím
rozumějte technice… Jakoby
byla tím čím není: tedy
tím čím opět a opět není:
a tedy se něco sleduje:
Přišlo to s kamenným deštěm:
nic podivného : obyčejný výbuch
v zasněženém lomu: na chvíli
padal mezi nimi svými citoslovy
snad jenom na okamžik nadzemskými…
Pominutě - po prodlevě
zkoušeli navázat tichými ach
a když i celými jmény - měla jen znít
ale o trochu trvaleji
a v prostoru…
…aby se dalo přespávat
ale tentokrát spolu
a nikdy ne už v noci