M E R L I N
Slyš, kouzelníku, slyš!
Oheň pomalu dohasíná.
Slyš, mágu, slyš!
Tvé sny...
...odešly.
Slyš, Merline, slyš!
Oheň dohasíná,
sny odcházejí spolu s tvými blízkými...
Však zavři oči, posečkej!
Uvidíš ty své sny.
Kamenný meč, krásného prince,nádhernou královnu, která...
zradila.
Slyš, Artuši, slyš!
Tvá vize
zanikla.
Merlin zaniká.
Selhal jsi.
Kde meč, který pěje?
Kde mudrc, jenž dobro seje?
Kdo ví?
Vítr neodpovídá...
Slyš, druide, slyš!
Jsem tady a poslouchám tě...
Slyš, Merline, slyš!
V utíkajícím světě stojí jeden člověk a naslouchá ti.
Jsem to já.
A kdo že jsem?
Slyš, kouzelníku, slyš!
Já jsem ty a ty jsi já.
Jsem Stařec.
Jsi mrtev, Merline.
Je ti zima.
Jsem mrtev, Merline.
Je mi zima.
Jsme mrtví starci, Merline, dva mrtví starci, kteří stojí, protože nemůžou a ani nechtějí jít kdo ví kam a kdo ví proč...
Nikdo nás neposlouchá...
Kdo by poslouchal dva stojící dědky?
Vždyť je nám zima.
Stojíme a zamýšlíme se nad sebou, zatímco ostatek vůbec nemyslí ( až na pár vyjímek ).
Stáří je hrozná věc, Merline...
Tak zas někdy příště, až budeme stát opět na stejném místě... |