K opojné zteči bubnují trpělivě
paličky jež zrodila
mrazivá údolí proměnlivosti
v nichž šumění je tichem
já setřením krůpějí na klice
jsem je vyslyšel
Mezi utopenými obrysy planěk
ohýbají se pruty kouře
pod lávkou jíž aspoň mé kroky
daly promluvit
zase syčí kalné vlny
a na sklech hospodských oken
sráží se vinný dech
Je to tržiště v oparu
kde kupci v pestrých rouškách
ledabyle blýskají cenami
zatímco v přítmí loubí
skrývají se ženy za svými vlasy
a halasí cizokrajnými jazyky
Tam bázlivě jsem vkročil
jak do křišťálové jeskyně
a prýštil košatou nadějí
jejíž zplanělé větve
šlehají mne
Buďte slepé, oči mé
vepsáno v rosná pole
klíčící mlhou
než vydechnou mě dveře
na šikmou plochu
kočičích hlav
|