|
Květy a prachové pavučiny
(tam mezi zemí
a třetím podlažím
místo setkání pohledů
zasklený obraz ženy
v jejích očích příběh
s linií v ránu)
nikdy neplakala
slzy dávala ptákům
rozlít nový oceán
pohřebiště stávkujícího těla
***
Sedávala na vnitřním parapetu okna
s touhou slyšet svědectví racků
o moci hloubky toho moře
pohltit pískot a hvízdání vlastní hrudi
Sedávala na vnitřním parapetu okna
dýchala na sklo neznatelnou mlhu
a prstem do ní křičela pomstu
viníkům, které však milovala
*
Poutají
Otravují
Dusí
*
Sedávala na vnitřním parapetu okna
nohy rukama křečovitě objímala
a necítila chlad žuly šířící se
od kostrče vzhůru k srdci
dnes už je velká, aby
Sedávala na vnitřním parapetu okna
marně tápe v paměti, kdy zamítla vzpouru
a svoje okna ozdobila těmi, které milovala
***
naučila se plakat
pro křehkost
rozlité amnestie
| 
