V hotelu na pobřeží zhasla světla

Ještě se procházet...

Tvář vzpomínek si natáčíš

do nových vyznění

 

Popíjíš místní víno a putuješ

po tvářích těch co se tu sešli

Moci tak pustit s očí svět

už bez zájmu o jeho nicotnosti

jak siluetu lodi k jeho vlastním směrům...

 

Možná cestou zpět neznámými ulicemi

nic nenajdeš

možná skrytý trs růží

za zvláštně přitažlivým domem

 

Neutrhneš si

stačí přivonět

v tom zálivu pak ještě s vůní uvnitř

        svléci se

                a vejít

                      do nočních hladin

 

aby se vědělo...