|
Osaměl jsem v pokoji
jen stůl a židle
a rozestlaná postel
tiše zívá
a těžký dech času
oddechuje
náhle strnul
uvědomil si, či spíš zapoměl
neví, už zase neví
snaží se vzpomenout si proč
proč má frak a boty
cylindr a hůlku
připadá si chromý
tančil snad někdy?
divoce dováděl v sběsilé grimase
nebo vařil ryby?
tyhle chvíle nesnáší
přicházejí sami a náhle
jako neohlášený host
přijde a chcípne vám u stolu
ví, že se to změní
za chvíli bude vědět proč
ale teď to neví
neví to ani jeho oči ani uši
někdy stačí pár kroků
pár tanečních krok sum krok
a už to jede samo
ale teď je to pryč
nohy ztratily sílu
chvilková únava, snad.
| 
