Stopy skla se ptají po klidu, klikyhákem jizev vypráví příběh. Ze zlomených žeber vystoupili Adamové a každý hledal tu svou...
Eva jménem La Puberté se klátila večerem.
Uniformy nakoupené u Kenvela, mašle s botou od Martense, nejistota bytí ve skupinách postižených, drsná póza v rukou zmatenosti, lístky vzkazů zjevené v podobě supertipů IN…
Eva jménem La Jouissance se protančila večerem.
Odlesk světel stroboskopů laská tělo tanečnice, oči rozzářené mocí jedné noci, okamžik prožitý každým krokem srdce, krajka podprsenky utekla z lemu tílka, flirtová suknička se obtočila kolem cizích boků….
Eva jménem La Provocation si pochodovala večerem.
Otázky mířené na hranici a možná za ní, poznámky plněné chilli, zmrzlinové poháry s jedůvkou, zhoupnutí šatiček ukradených ze zásuvky nočního stolku, kostka ledu tající na cestě do výstřihu…
Eva jménem La Solitude se kradla večerem.
Kalhotový kostýmek ukradený námořníkům, vlasy z čela salutují v přísném zástupu, ostré hrany rudě lakované, schovaná v koutě místnosti, schoulená v pyžamu na gauči ve svém doupěti o sobotním večeru, ztracená v konverzaci cizích lidí si z batohu ukradla lízátko…
Eva jménem La Songerie se vznášela večerem.
Hedvábí šátku hladí krk, šaty plné růží rozfoukané kolem kotníků, květ ve vlasech slunečnice, šlápoty parfému na cestě k ránu, velrybí píseň milování konejšená svítáním…
Eva jménem La Charme se prošla večerem.
Oči spoutané obroučkou, malá Coco v punčochách se švem rovným jak prásknutí bičem, klapot botek ztracený v hluku magistrály, sebejistota skřítkovských účesů vytažená z kabelky z korálků…
Ze zlomených žeber vystoupili Adamové a na ramenou nesli Evu… |