Uvnitř
Sníš o
vláskách zapletených do copánku
Copánku
delším, než-li k zemi
Vždy,
nejenom když ukládáš se k spánku
Sníš o
snu, když realita k vydržení není
A víš,
že copánky jsou k ustřižení…
Dorůstají
ti k večeru
Vlajíce
ve větru se mění v bdění.
Když zavřeš
oči, vidíš jen
Probuzení
S rukama
nad hlavou se točíš
Polekaně voláš – „ne, tak to není“!
A
v kapce mlíka hledáš rozuzlení
V hukotu
města, přítmí ticha
Pak
zase cítíš, jak klidně dýchá
Tvá
láska
A malé
moře plné velryb svíráš
Ve
svých přáních
Rozcuchaná
holka
S očima
dokořán
A
srdcem v dlaních