ouvej (Občasný) - 13.8.2004 > ouvej> Třeba tahle: on tady totiž neexistuje systém avíz, když chce člověk jiného na něco upozornit.
Někdy kolem roku devatenáct set pětasedmdesát
jsem četla Idiota a Zámek a Zeď od Sartra
nosila batikovaný pánský nátělník
navlečený přes levný hacafrak
a ďourami v podrážkách
se mi do bot voda valila
jó, to bylo asi tenkrát
když jsem potkala svého otce
kousek od domova
dezorientovaného, ztraceného,
ve svém fantasmagorickém
opilém světě
něžně jsem ho vedla ulicemi
které nepoznával
a z putyky pro havíře
jen a jen pro muže, heč,
ale já tam občas směla
otevřené už tenkrát až do rána
se za námi valila jako zlá temná vlna
lavina tváří otupělých, utahaných
a některá ta tvář možná ještě žila
a z oken zněla dechovka
a voněly řízky a okurkový salát.
Zlo mělo svou konkrétní
opilou unavenou tvář.
Byla jsem tak silná, tak pevná
tak přesně jsem věděla
koho podepřít, na co být naštvaná.
Tenkrát - kolem roku
devatenáct set pětasedmdesát.
