Do svých čtyřiadvaceti let, jsem o existenci neviditelných koček prostě nevěděl. Vím, že to zní divně. Ale je to tak.

Pak jsem jednu dostal k narozeninám, ani nevím, od koho. Po divokým večírku jsem se probudil a zjistil, že mi po bytě pobíhá lísteček s nápisem: "Všechno nej k tvým čtyřiadvacátinám."

Nikdy předtím jsem doma žádné zvíře neměl a tak jsem příliš nevěděl, jak se k tomu živýmu tvorovi chovat. Koupil jsem si atlas zvířat, ale v něm neviditelná kočka není, zkuste ji tam najít. Ale pokud se vám to podaří, už mi ani nemusíte dávat vědět. Jako chovatel jsem selhal. Po třech týdnech mi chcípla.

Asi někam, potvora, zalezla. A pošla tam hladem. Kdybych jí byl nechal aspoň ten lísteček na krku. Ale takhle?

Už třetí tejden mi to v bytě zvláštně páchne. V koupelně, v předsíni, v kuchyni, v obýváku. Všude. Ale co dělat?

Počkám ještě čtrnáct dní, a pak se zkusím přestěhovat.