|
Se sluncem – s úsměvem přišla
a moje nitro pošimrala – našla .....
srdce uvízlo a slyšelo .....
cítilo, že to druhé stejně bušilo
Bušily a venku pláč .....
proč je ten svět nevědomý sráč?
Omamný paprsek uvízl mi v oku
a já uvnitř křičím odejdi vleklý soku . . .
chtivě přešláplo a odešlo
rozteklo a uvadlo
uschlo a umřelo
jen hnilobně bolestný výtok
ranního krveprolití
po něm zůstalo . . . . .
Pak smutek a pláč přišel
Proč napsal a odešel?
Oni milovali se a on slepý byl
pak sám tu . . . . . pozbyl!
Nechtěně se popral s osudem
sepral se a prohrál
v karambolu koulí byl
a osud tágem – protivník
. . . . . seřezán a zostuzen
měl chtít být mágem
snad potom by byl vítězem
však teď na dně spoután mořem leží
a jeho poslední vteřiny života běží
bez přístroje – ponravy .....
. . . . když tu mokrý skok
a už nebyl žádný sok
teď jen ona po dně loví
a jeho srdci něžně hoví
snad zachrání ho včas
snad miluje ho napořád.............
|
|
|