Demokracie jakožto státní zřízení valné většiny vyspělých států má několik systémových trhlinek. Nicméně až v posledních letech se objevila trhlina nová, daleko větší než všechny předchozí dohromady, a navíc krutě aktuální.
Angažovanost s nožem na krku
Demokratické státy se angažují v potírání terorismu vysíláním svých ozbrojených jednotek do sužovaných oblastí, aby tamním obyvatelům pomohly navrátit se k normálnímu životu beze strachu. Spolu s ozbrojenými jednotkami se do země dostávají i humanitární pracovníci, červený kříž a samozřejmě také novináři.
A teď nám vyvstává otázka, proč by vlastně v tuto chvíli, kdy demokratické státy vysílají své pracovníky vstříc teroristům, měli sami teroristé podnikat nějaké akce mimo tato území. Není nic snazšího, než si počkat, až se „zboží“ doveze, a pak si ho jednoduše vzít.
Tímto se dostáváme k únosům, aktuálně užívané taktiky teroristů. Teroristé nějakého pracovníka zajmou a začnou si diktovat podmínky. Většinou se týkají stáhnutí všech vojáků a doprovodného kontingentu daného státu ze země.
A v tuto chvíli se vlády demokratických států ocitají tváří v tvář velkému problému. Nabízejí se jen dvě možná řešení. Vyhovět teroristům, stáhnout jednotky a zachránit rukojmí, nebo říci s teroristy se nevyjednává, v zemi zůstat a nést zodpovědnost za smrt rukojmích.
Demokratický aparát je závislý na voličích. Ve chvíli, kdy je nějaký občan daného státu zajat teroristy, ví o tom zanedlouho skrze média celý svět. A na vládu je vytvářen tlak, aby dotyčného zachránila – to znamená stáhnout jednotky.
Pokud by se vláda rozhodla s teroristy nevyjednávat, což je jediný účinný boj proti terorismu, nesla by zodpovědnost za smrt svých lidí a nebyla by s to již nikdy ospravedlnit a vysvětlit své chování slepým občanům. V následujících volbách by tak následoval téměř jistý krach.
Já na bráchu, brácha na mě
Tím, že demokratická vláda stáhne své lidi a zachrání zajatce, jde po vůli občanům, zachová si preference a v první řadě, na což se často zapomíná při bujarých oslavách navrátilců do vlasti, vyhoví teroristům. A to je špatně. Tímto stylem hry se může s přibývajícími roky stát, že demokratické bašty se od terorismu a celonárodních problémů začnou čím dál tím více distancovat a nakonec skončí nemilosrdně vytlačeni v autu.
|