|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Sen o východu slunce Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 22.7.2004 (10:46:01)
|
| |
Tak večer. Znova a znova
než přejde v noc, která mě
až po ramena zazdí, přesto
těch zlatých ohňů v hlavě
a přeletů nad horami
bez křídel, nikde není
tolik barev
než v černé noci
když spím. Čekám na jediný
spásný neduh starých žen
zřejmě jediný, když pominu
uspání žláz a touhy
přestože pořád sliním
nad pijákem, a ze skvrn
maluji ptáčky a vodu
která se točí, těším se
na probouzení před svítáním
to potom na mém rameni
znovu se čínský znak objeví
a v partiích nad kostrčí
vytetovaný mužský úd, a třeba taky
japonský vějíř v ruce
a slunečník
ať nenaskáčou pihy
a škobrtání prstů, až na piáně
budu cvičit
své pracné etudy
štokrdle v rohu, plachá, tak plachá
a v knajpě na stole, celý svět zvedám
jak hlas mi stoupá, že ty jsi Martine
strom zelený, že ty jsi, ty jsi
že ty jsi byl, nejsi jednoduchá ženská
řekl jsi jednou, jednou požár vůkol
jen se podíváš, podruhé
podruhé skála zebavá
ženská, co skučí k měsíci, a matka
trylek k ukolébávce
a laciná odrhovačka
zpívaná chraplavým hlasem
na stole v hospodě
A byl ten život divoký, lebeda
na horách, a úhor v údolí
v neúrodných rocích, tohle mi
za babských svítání
oči proti slunci
už nevypálí
Takhle dokola
smotávám se tady
za dlouhých babích nocí
od měkkounkých útrob
k ostnatým rukám
které skrývám
za zády.
|
|
|