|
| |
 |
26 - 34. meditační operace
Autor: romann (Občasný) - publikováno 2.3.2001 (08:44:11), v časopise 2.3.2001
|
|  |
Byly dost podobné předcházející sérii. Opět obsahovaly procházení bolestivého pocitu. Spodek bolí zjemňování proudem božské energie. Tíseň je podle principiu podobnosti nejlépe vhodná pro transformaci dalších zaostalých části vytažených během spánku z podvědomí. Byly to opět myšlenkově aktivní terapie, kde pracuje 4,8ka vedená 6,3kou i běžné myšlení. Úkolem bylo přijmout božský svět jaký je, ale daleko silnějším procesem než jak vnímám Jinakost Boha mimo meditaci. Vyšší ponor jsem zase nedostal, abych dokázal, že mi nezávisí jen na Něm. Meditace byly proto velmi málo energeticky náročné. Mystika je hlavně psychoterapie a vytíží každého do maxima i mezi meditacemi. Je nekonečně složitá jako život sám.
Jsem jako ty fialové krystaly rostoucí z beztvarého magmatu. Mám hrubé, nedokonalé vnímání, neumím prožít pocit, myšlenku, vizi, jen trochu v meditaci. Stále bych jen cenzuroval Boha. Vybíral, co se mi z Něj hodí, abych vylepšil své ego. Nechci Ho vzít jako Celek.
Vždyť já mám viset na kříži jako Kristus, ale místo toho jen blbnu. Více si uvědomuji, že mi chybí odevzdanost. Nechci ve skutečnosti k Bohu, bojím se neznámé Dokonalosti. Nechci se stále učit Sebepoznání, jsem líný ve všech směrech. Božské nás vyhání z omezenosti. Bolí zůstávat na místě i jít dopředu, je to přirozené, to tvoří světy. Přijmu jen zlepšení o dvě desetiny dimenze.
Nejlépe je mít jen namířený prst vzhůru, nic říkat a nemyslet ani na to, co znám. Zůstat v klidu, i když se Vršek neozývá, jinak se rozhýbává a posiluje spodek. Myšlení na banality totiž nahrazuje práci božských sil a zabírá Jejich prostor. Malá aktivita nadvědomí zesílila sklony nižšího myšlení, ale tím snadněji pochopí, že samo nic nezmůže. Když se myšlení zastaví, není ani ego, jež ho tvořilo, ale právě proto se toho tak bojí.
Meditace obsahovala i ezoterické souvislosti vztahu Boha a člověka. Já jsem přece Existence, Bytí a v tom není obsažen žádný konec. I počátek byl jen virtuální, vyslaná vlna z Oceánu Věčnosti. Jsem jedním z nekonečna stavů Absolutna, spojen s druhými i Celkem, v tom jsme si všichni rovni. Jsme zasazeni do světa symbolů nás samých. Znát Celek i nekonečno částí je Sebepoznání. Nadvědomí mne také upozornilo, že božské úmysly jsou pro lidské myšlení často nevyzpytatelné, protože Její logiku nemůže obsáhnout. Karma nás dává tam, kde máme co dohánět, i když to bolí.
Prožitek je jako myšlenka a myšlenka je prožitek. Poznání je odevzdání, protože vnímané je pak bez zkreslení. Fascinuje mne, že není potřeba se nic učit, jen přijmout hotové. Vše prožívat do hloubky, nic nepřekračovat, neutíkat od života k své představě Boha, není úkrytem před světem. On za nikoho nic neudělá, jen ukazuje, co je třeba zlepšit. Více žít, méně verbalizovat a povrchně si hrát. Umět příjemně pohovořit s blízkými, mít je rád a nehádat se.
Skutečně žít je odpověď na všechny otázky a problémy. Božskou Lásku jsem ještě neprožil, zatím na Ní nemám právo. Nedávám ji a nemohu jen brát. Proto mi ji ani Bůh nedává, abych přišel sám na to, že mi chybí. Proto jsou meditace takové chladné. Stvoření v nich vypadá jako dokonalá virtuální Hra. Lásku je ovšem třeba přijmout i s tím co přináší, větší bolestí a sebeobětováním. Bude to zásadní změna ve vývoji, možná se tím i zpomalí.
Týden před třicátou meditací jsem se pokoušel vizualizací odstranit blánu oddělující božský svět, ale vždy znovu zarůstala. Sám jsem ji nevědomě vytvářel. Podařilo se mi ji alespoň odsunout, aby pronikalo více Světla. Objevila se bolest hlavy a silná únava, ale v noční meditaci neočekávaně přišly vrcholně ezoterické informace, zlepšilo se vnímání a vědomí se rozšířilo asi o desetinu dimenze. Mám být náročnější na čistotu.
V dalších meditacích jsem opět přesvědčoval jednu nezralou a omezenou osobnost ve mě po druhé, že představy o vyvanutí do věčného klidu nirvány oddáním se jsou jen nezralé iluze zakrývající odpor ke změně. Život je daleko dramatičtější, duchovnost obsahuje i bolest. Božské je posunutím lidského výš. Stres a křeč v meditaci i životě jsou trestány, to už jsem postupně zlepšil.
Nacvičovala se souhra tří dimenzí (emoce, myšlení a intuice) ve vědomí a harmonizovaly se jejich vztahy aby nedocházelo ke stresům. Je přirozené, že mají různě kvalitní a jejich porovnání spodní bolí. Bůh i rozšířené vědomí rozhodně nejsou žádná selanka. Mám vplynout do Života, odevzdat se a jednat bez myšlení a zvyků, veden nadvědomím.
Opět jsem poznával věčnou Dokonalost, je i nejmenším detailu, jen se Jí otevřít. Pro zvýšení kontrastu mi opět odebrali božský pocit a objevil se strach ega. “Bůh je větší, než sis myslel. Fraktály rostou donekonečna, přijmi to. V každém patře jsou stejně dokonalé. Bůh věčně hledá nové a nové vyjádření Sebe. Věčně tu budeš vířit bez tobě známého myšlení, i ta věčnost je jen archetypem. Fraktálovitě se rozvíjející Stvoření se překlápí do nekonečna forem, je to Absolutno. Jsi Jeho malým programem, ale současně Vším, Celkem. Jste jen nepatrným závanem přesypávaným do nových a nových struktur a tvarů.“
Viděl jsem, jak je Vše spojeno se Vším, je jen Jedno. Šokovalo mě být v dějích za naším dějem. Bál jsem se toho, že jsem vířivý Prostor. Kdo to pozoruje? Také Ten. Spojení vnějšku a vnitřku. Co je to přesýpání? Tatáž Dokonalost. Nelze to popsat, ale bere to dech. Neznámo má u ega velký význam, symbolizuje nekonečno a je prostorem pro jakoukoliv jeho iluzi, lidskou představu. Stále příliš naivně chápu Jinakost Boha. Vše je tam Jiné! Ještě významější než myšlenkový obsah meditací je jejich energetické transformační působení na části vědomí.
Meditace mi podstatně zvýšily vnímavost. Rozšířily vědomí nahoru i dolů, ale rozvířily jej. Obnažil se spodek vědomí a zapojil do úkolů života aby se rozhýbal. Vznikly problémy s křečí, když se nezralé spodní podporované Horním snažilo vše zvládnout.
Mám přijímat víc božského než jsem ochoten. Přijmout to, že už dlouho nebudu mezi lidmi. Nového životního stylu jsem se v meditacích tak bál… Moc o něm však nevím. Meditace jsou totiž spíše operace než exkurze u Boha. Stálý ponor se zvýšil na 45 – 47 procent, byl často silně tlumen únavou, ale do konce procesu je ještě daleko.
Mám dávat egu otázky co by vlastně chtělo a rozebírat to. Brzy pozná, že se zbytečně bojí a neví, co si má přát. Věčnosti se bojí a smrti také. Co by chtělo jiného? Musí se smířít s tím, že se ještě více projeví, že životu ani Bohu nerozumí a nikdy rozumět nebude. Bude se muset stáhnout.
Pro rozvinutí Lásky se ozvala nová božská síla - ILAUNE. Řekla, že mám rozdávat Její hřejivost. Do třetího tisíciletí jsem vstoupil s dalším proměňováním nerozvinutých částí vědomí, které by mohly blokovat nebo rozdělit rozšířené vědomí. Trvale a skrytě brzdí duchovní vývoj. Až za rok dojde k vysokým meditacím pro horní součásti osobnosti.
Mám objevovat v druhých sebe. Když něco nebo někoho odsuzuji, či nepřijímám, dělám vše proto, abych ho prožil, proto Nesuď a nebudeš souzenPoznal jsem, že se má kritika odrazila v tísni v meditaci z božského světa, abych pochopil, že dělám chybu. Nelze kritizovat, je to nepochopení spleti souvislostí a významů, do kterých nevidím. Mám zkoumat Stvoření bez jednoznačných verbálních závěrů, být aktivnější a více děkovat Bohu. Vše ovlivňuje základní pocit vědomí a ten je od nadvědomí. Za Vším je Bůh.
Kvadrika je roztažení času do budoucna a minulosti. Čím je dimenze vyšší, tím víc času vnímá. Nirvanická dimenze je už sama Věčností. To je pro nás nový pocit, kterého se bojíme v meditaci? Vy to vnímáte jako archetypy skládačky Stvoření.
|
|
|
