nikdy jsem nedokázal překousnout to s tím Husem

                       i ta posloupnost zdála se být kostrbatá

                                 a tak jsem šel strhnout ten váš sloup

         aby nestál tak blízko Pravdy milujte.

                   trochu jsem si přál, aby ukojil nenasytnost vlků

                            abych uslyšel jeho hlas v Betlémské kapli

                              aby toho dne nehořela vatra svědomí

                 nenažranců v Kostnici

          půl tisíce let čekal jsem než někdo setře pavučiny

               i to „je mi líto“, znělo jen na půl úst

                   jako by krev byla vodou a již nekřičela

        z misálu vrahounů v sutaně lásky

              do vlasů čas ti vetřel gel holubího trusu

                       nemyslím, že tě tím sametovým podvodem obelstili

          cožpak jsme nadarmo cinkali klíči

                    otvíraje bránu disidentům jež se změní v despoty

                   čekám na tvou modlitbu po niž v břiše nekručí

                       dříve než nás hlad vytáhne před brány parlamentu

                           jen kdyby šlo křičet demise bez defenestrace

               pak by jistě naše ruce nebyly potřísněny krví