PROČ JSEM VEGETARIÁN
Proč jsou mezi námi vegetariáni ( a že jich není málo )? Lidé se jimi stávají většinou ze tří důvodů. První, dnes asi nejvíce oblíbený či moderní, je z pouhé lásky k těm „ubohým“ zvířatům. Druhý – nejpřirozenější – se týká lidí, kterým maso prostě jen nechutná. Třetí... V tomto případě není příčina průzračná. Jedná se většinou o nějakou netradiční událost, jež ve vás vyvolá pocity nechutenství, nesnášenlivosti až pohrdání k masu.
Není to zase tak dávno, co jsem se vypravila na Moravu k babičce. Byly letní prázdniny, no a já přeci nebudu tvrdnout doma v Plzni, chodit kolem té naší slavné věže do kola a čekat na zázrak. A tak, jak už jsem řekla, odjela jsem na daleký východ. Autobusy odjakživa nemám ráda. Nemůžete si dojít na záchod a když vám je špatně, musíte použít pytlík a poté i s jeho obsahem čekat na zastávku, kde se ho zbavíte a nebo ho muzete bez servítek vyhodit skrz okno. A proto jsem raději jela vlakem.
První ( v 8 h. ráno ) mi ujel. Druhý ( v 10 h. ráno ) jsem nestihla o fous a třetím ( v 11 h. ) už jsem mířila na Moravu, do vesnice jménem Osam. Minuli jsme Prahu, Kolín, Pardubice a zastavili až v České Třebové. Zde jsem pohodlný rychlík Českých drah změnila na křováckou vykopávku drah Moravských. Minuli jsme louky, lesy,pole a asi když jsem od každého napočítala tři vytáhla jsem svoji oblíbenou knihu : „Listí padá na podzim a v zimě zase sníh.“
Dobře se mi četlo jenom chvíli. Zapískali brzdy a vlak prudce zastavil. V tu chvíli mě napadlo, že není možný, aby tahle orosená popelnice, tak rychle zakotvila. Než jsem stačila rozvinout tuhle sofistikovanou myšlenku, něco prudce uhodilo zvnějšku do okna, na kterém právě visel můj zrak. Pani vedle divoce vykřikla. Já jsem ji po chvíli následovala, jen co jsem zjistila, že ta podivná červená věc na okně je kus masa a červená tekutina, která pomalu stékala je krev. Cestující se hnali ven z vlaku. Já jen seděla a zírala na ten kousek na okně, co se chystal spadnout dolů na koleje, napadlo mě, že je to vlastně jedno – už se to stejně neusměje.
„ Tož to je krav, jako dobytka.“ Ozvalo se z venku. Prudce jsem vstala, vyběhla k východu z vlaku a ve dveřích zakopla. Vypadla jsem ven rovnou do měkkého. Ta pani, co dříve seděla po mém boku opět vykřikla a já na sebe nenechala dlouho čekat. Válela jsem se totiž v něčem červeném ( a mrtvém ), co se až děsivě podobalo útvaru na okně. Bylo to všude, samá krev a samé maso.
Stádo dobytka zrovna přecházelo přes koleje, když jel kolem náš vlak. A tak se odehrál masakr, jenž po sobě nezanechal živou krávu.
Po strastiplné cestě jsem dojela ( konečně ) do Osamu. Zamířila jsem k babičce, která už měla navařenou večeři. Suveréně jsem odmítla a šla si lehnout.
Několik dnů uběhlo a já se opet citila ve sve kuzi. Trávila jsem spoustu času venku, což mělo velmi blahý vliv na můj žaludek. Zahrada u babičky patřila vždy k mým oblíbeným místům. Ani ne tak pro ty různobarevné kytky jako pro králíčky – ta roztomilá stvoření. Milovala jsem je, můj nejoblíbenější - Filípek tam byl už asi pět let, dokonce jsem stála u jeho zrodu. Dále tam byla Anička – bydlela v kleci hned vedle. Měla roztomilou bílou lysinku na hlavě, jinak byla celá černá. Pak tam byli ještě Honzík, Tomášek, Janička…
Oblíbených míst jsem měla v Osamu opravdu hodně. Na louce pod lesem, v pravém rohu pole, ve vesnici za kotelnou a dříve ještě jedno: u kravína. Nejvíce času jsem ale letos trávila na půdě čtením „ Listí padá na podzim a v zimě zase sníh“.
Protože se blížil čas mého návratu do Plzně, babička nakoupila a udělala slavnostní oběd. Naložila jsem si maso a brambory a pochutnávala si. „Jak ti chutná?“ Zeptala se babička. „Výborně“. Odvětila jsem. „Přidej si, vpravo je Anička a vlevo Filípek.“ Dodala. V tu chvíli jsem přestala jíst a podívala se na maso. Nožka, tělíčko, hlavička a oko, které se na mě dívalo. Musela jsem jít na záchod. Vůbec mi nedošlo, že to je králík, a navíc můj!?
Večer jsem se spakovala a ráno odjela….autobusem. Na zastávku jsem tentokrát došla brzo. Čekal tam nějaký pán se psem. „Miluju tě bejby.“ Rekl ten pes a laskyplne se na me usmal. |