Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 9.11.
Bohdan
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
workoholik
Autor: Anah (Občasný) - publikováno 23.6.2004 (11:56:47)

WORKOHOLIK

 

 

Jsem chronický workoholik. Když večer usínám, hlavou si promítám práci která mě čeká další den. U toho lehce onanuji. Není tomu jinak ani dnešní večer. Potají vytáhnu z nočního stolku pracovní složku a potichu jako myška se vykradu z naší ložnice. Jenom doufám, že se manželka nevzbudila. V kuchyni si probírám poslední nabídkový katalog, který jsem pro firmu stvořil. Je to tak vzrušující! Levou rukou jsem si lehce přejel klín. Začal jsem zuřivě listovat katalogem a vzpomínal na rozhovor s ředitelem, který mě nazval opravdovým profesionálem.  Už v jeho kanceláři jsem měl se sebou co dělat abych se tam neudělal a nezasvinil  si kalhoty. Ale teď jsem byl sám.  Zrychlil se mi tep a tempo v levé ruce. Po chvíli přišlo to očekávané uvolnění.  Unaveně jsem se posadil na židli a otřel si pot z čela. To byla jízda! Podíval jsem se na to dílo zkázy a snažil se to vyčistit. Nešlo to.No nic, ráno si přivstanu a tu objednávku budu muset přepsat.

Šel jsem si lehnout. Vzbudil jsem tím ženu a ta se ke mně začal nebezpečně tulit. Ach jo! Co teď s ní? Přejížděla mi rukou v klíně. Proboha, je to tak odporné! Kdyby na sobě měla alespoň pracovní plášť s logem naší firmy, ale takhle?!

- Ale miláčku, dneska není čtvrtek, řekl jsem jí něžně a vrátil tu vrásčitou ruku zpět do jejího vypelichaného klína. Znechuceně se odtáhla.

- Ty to fakticky nemůžeš dělat jindy než ve čtvrtek?

Napadlo mě jestli mi nezbyla trocha toho jedu na krysy co mám v komoře. Nebudu jí přece pořád dokola vysvětlovat, že jenom ve čtvrtek nemáme poradu a já tak nemám úkoly na druhý den. Proto jen ve čtvrtek dovolím manželce aby ukojila mého divočáka! Po očku jsem se na ni podíval. Vypadala že spí. Oddychl jsem si. Snad už mě nechá na pokoji. Spokojeně jsem usnul.  Po několika hodinách jsem se probudil. Podíval jsem se na budík. Ukazoval 2.45. Teprve??! Byl jsem zklamaný. Nakonec jsem se ale dočkal. Hned jak ráno zazvoní budík, vyskočím z postele jako srnec a beru útokem koupelnu. Bože, jak já se těším do práce! Snažím se být co  nejrychleji hotov. Už se vidím v kanceláři, jak tam pěkně sedím za stolem a čekám na příchod prvního zákazníka.

Spěchám! Nemůžu se dočkat! Teprve u auta zjistím, že nemám boty. Musím se vrátit. To bude zpoždění! Ani si nestihnu nachystat všechny věci.

Cestou vyzvedávám kolegu. Je to hrozný člověk. Naprosto bez pracovní morálky a kázně! Zase mě nechává čekat. Opřel jsem se o zvonek a nepřestal zvonit, dokud nevylezla jeho ospalá hlava z okna.

- No honem, honem, popoháněl jsem ho. – Už je nejvyšší čas, hulákám a rukou si poklepávám na hodinky.

- Ale no jó, dyť už du, ty Hujere, brblal si pro sebe ten sabotážník . Dělal jsem že to neslyším. Nervózně popocházím tam a zpět. Už jsou to tři minuty co jsem s ním mluvil naposled. Zmocňuje se mě panika! Nebudu včas v práci a nebudu moci přinést kávu svému vedoucímu! Achich ach! Konečně bouchly domovní dveře a vyšel ten ospalec. Doslova jsem ho natlačil do auta a uháněl jsem do zaměstnání.

Ten den mi ovšem nebylo přáno! Na každé křižovatce červená. Začal jsem nervózně podupávat v autě a křečovitě svíral volant. To auto přede mnou ne a ne jet. Nevydržel jsem to a vyskočil z auta. Začal jsem vztekle žduchat do zadní části vozu co stálo před námi. Asi po třetím šťouchnutí z auta vyskočil mladík a dal mi přes hubu. Pak mě odvlekl k mému autu a druhou fackou z leva mě usadil zpět do vozu. Můj spolujezdec se smál až se za břicho popadal.

Ale stihli jsme to! Na cvikačce se na mě smála cifra 8.00. Na chlup přesně. V kanceláři si nejprve seřadím papíry podle velikosti a pak tužky podle barev. Pak už jen netrpělivě čekám na příchod prvního zákazníka. A je to tady! Doslova vyletím z židle, vrhám se ke dveřím a vítám prvního zákazníka. Obskakuji ho ze všech stran a snažím se nevidět posměšné pohledy spolupracovníků. Pokud se zákazník cuká, zpravidla nabídnu slevičku. Na to se chytí. A mám ho! Pak už jen horečně zadávám data do počítače a v hlavě kalkuluji. Budu zase nejlepší.

Když se potom hodina ručiček přehoupne přes patnáctou hodinu, polije mě studený pot. Za chvíli bude po pracovní době a já si to ještě ani pořádně neužil! Nenápadně jsem se vytratil od stolu a snažil se z hodin vyjmout baterky. Bohužel mě však viděla ochranka a tak jsem tam ty baterky musel vrátit.

A bylo to tu. Nejsmutnější okamžik pracovního dne. Padla! Snažil jsem se schovat za štosy nevyřízených papírů, ale ochranka šla opět najisto.

- Tak pane Mayer, přece se zase nebudeme prát, vzdychla jedna z goril a vyhodila mě za kšandy ven. Bylo to tak ponižující!

Doma jsem vytáhnul ze saka graf prodejců, který jsem stačil ukořistit z nástěnky než mě vyhodili. Podíval jsem se na svůj komínek. Byl opět nejvyšší a já ucítil ten známý a příjemný tak v rozkroku. Jsem tak šťastný!



Poznámky k tomuto příspěvku
balsiker (Občasný) - 23.6.2004 > Tak to je vážně,ale vážně zajímavý.No,je vidět,že psát se dá opravdu o hodně různých věcech.
Body: 4
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 23.6.2004 > Opravdu zajímavé.
Body: 4
<reagovat 
čtenář WithorwithoutU - 24.6.2004 > Zajímavý, je to živý, ne příliš dlouhý, dobrý....
( až na to opětovné "lehké pohonění ptáka", ale na to si u Tebe už na Tvůj apel začínám zvykat...), chlapi okolo Tebe musí být pozorovatelsky opravdu moc zajímaví....!!!
<reagovat 
 Anah (Občasný) - 24.6.2004 > čtenář> No budeš se asi divit, ale chlapi kolem mě rozhodně nejsou pozorovatelsky nikterak zajímavý... Musím se spoléhat jen a jen na svou fantazii!
<reagovat 
Max Bubakoff (Občasný) - 23.6.2004 > pěkná práce anah, je z toho sice cítit, že to psala žena(vono tolik těch workoholiček není, i když...najdou se a jsou ještě mnohem fanatičtější:) ale pravda, že jsem se pobavil...a myslím, že o to ti šlo....neřešit žádné velké filozofické otázky, ale pobavit čtenáře......pravda, dalo by se to ještě vypilovat....ale ukořistěný graf prodejců na konci mě dostal....já osobně dávám za pět a dé...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Anah (Občasný) - 24.6.2004 > quentinbubakoff> No je fakt, že určitě neznám tolik workoholiček jako workoholiků. Tuhle povídku jsem psala na svého tehdejšího přítele a docela jsem se u toho sama pobavila. Ta povídka byla původně trochu obsáhlejší, ale pro vás jsem ji musela trochu poupravit a některé pikantnější věci raději úplně odstranit.  Ale jsem ráda, že i po úpravách měl workoholik úspěch!
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 24.6.2004 >

...tak pro pritele to bylo!!

jsem si asi tak od prvni ctvrtiny porad rikala, komu si se chtela "pomstit"

...cekala jsem nejakou (vtipnou nejlepe) pointu a myslim ze by to jeste sneslo neco zkracovani... takze 4 bodiky


Body: 4
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter