Velbloud
Pod stromy byl stín a písek méně pálil.
Dal jsem ti napít z jedné čutory,
kterou náš velbloud
celou dobu nesl.
Byla však prázdná.
„ Musíme zabít velblouda!“- řekl jsem
a ty jsi se na mně dívala,
jako bych se zbláznil
a máš pravdu
v tu chvíli jsem byl trochu šílený.
To, to horko.
Avšak nastal večer,
byla tma a ty jsi usnula.
Potichu jsem odvedl
našeho velblouda do pouště
a tam mu podříznul hrdlo
jataganem.
Když jsem se vrátil a
zalezl tiše pod pokrývku
byla už hluboká noc.
Ráno jsme se vzbudili
a ty ses usmála.
Naštěstí jsi nic nepoznala.
|