|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Můj muž Vojtěch mě miluje.
Jsem vzdělaná, jemná,
báseň do památníčků
domáckých žen.
Když přijde Mína, Viktorie, Luisa,
můj muž příliš často zajíždí rukou
do plavé bradky. Ptám se ho:
Vojtěše, kolikpak děvčat teď líbáš?
A on, protože si mě váží, po pravdě
odpoví: Emílii, Johannu, Mínu, Viktorii
někdy Gabrielu, Luisu
a já se znovu ptám: Vojtěše
co uděláš, přistihneš-li
taky ženu svou
při horkém oučinku
a on se zasměje
a copak za rozkoše
žena moje ctnostná
by z těch oučinků
vlastně vůbec měla?
A já si jen tak odfrknu
jak klisna
když mezi ohradami
běhám dokola, dokola
dokola, ach bože
pořád dokola.
|
|
|