|
|
|
|
|
|
|
|
| Kelly (Občasný) - 10.6.2004 > ALISSIE> Jo, myslím, že na té básni je vidět, že vznikla za deset minut. Někdy ale neškodí nechat dílko trochu "odležet" a "přemýšlet nad slovy" ;o)... ale je to případ od případu.
A nemluvila jsem o umělém vkládání, ale "pasování" slov do verše - třeba:
"Až jednou v neděli
já k tobě nepřijdu"
v normální větné vazbě bys tam slovo "já" nikdy nepoužila, je tam jaksi "navíc" kvůli rytmu - mimochodem, tenhle jev se právě hodně vyskytuje třeba v lidových (i jiných) písních. Což ve svém komentáři taky zmiňuju, protože tvoje báseň na mě díky tomu zapůsobila podobně.
Neřekla jsem přece, že nerozumím tvé básni. Námět se mi skutečně složitý nezdá: někdo se loučí s přítelem, protože nenávratně odchází, zřejmě navždy a do místa, odkud není návratu - tomu naznačujou i zvony, kostel a rozpravy s duší ;o) A ta duše se mi zdá v poezii veeeelmi profláklá, já osobně se velmi vyhýbám ji někde použít... a rozmlouvat s duší, to mi přijde jak z nějakého filmu, kde má vodník dušičky v hrníčkách.
A významu slova "přítel" rozumím úplně stejně jako ty, neboj ;o)
No, podle toho tvého výkladu je ta básnička opravdu napsaná dost matoucně, protože NIKDE není poznat, že se jedná o DIALOG - působí jako monolog jednoho člověka, a pak opravdu nedává závěrečná sloka smysl... Ano, když nějakým způsobem čtenáři dáš najevo, že se jedná o dva hlasy, bude vyznění básně úplně jiné!
Btw. občas se mi to taky stane, že báseň vyzní pro čtenáře úplně jinak, než jsem chtěla - a v tom případě se zastavím a zamyslím a řeknu si "sakra, něco je špatně, někde jsem udělala chybu, nenapsala jsem to dobře..."
Takže: ty víš, co píšeš, ale jde taky o to napsat to tak, aby měl šanci pochopit i čtenář :o)
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
Ardilla (Občasný) - 10.6.2004 > Loučím se příteli
a smutno v srdci mám
Loučím se příteli
však k tobě nespěchám
| Body: 5 Doporučil
| | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|