egil (Stálý,Redaktor)

Báseň je napsaná vcelku i zručně, ale místy mi poněkud nesedne poněkud křečovitá básnická stylizace (poněkud out to date, tipuji tak romantismus: "...ale i ve snách je ona z poledna trouchnivého...") a natahování délky i významovosti veršů prostřednictvím přívlastků (třeba hned první verš) a celkově báseň vyznívá spíš jako gesto, než opravdu vaše myšlenka či pocit. Nevím, možná je tato stylizace zvolena záměrně a báseň ironizuje sebe sama, nicméně mám pocit, že tomu tak není.

egil (Stálý,Redaktor)

Ale právě obrazy, resp. slova tyto obrazy zastupující, jsou oněmi gesty. Ne obsahově. Obsah (příčina) gesta přeci není až důležitý. Důležité je, jak obraz působí navenek. Pokud k vám někdo mluví, je zde tón, jakým co říká, výraz tváře... to vše dává "barvu" jeho výpovědi (ta může být patetická, a může být i shledána "pouhým" gestem). 

Je nutné dodat, že svou poznámkou prezentuju jenom svůj soukromý názor. žádné objektivní soudy neexistují. A tato báseň na mě působí až příliš zaumně. Viz výše. Ať už je jakkoli myšlenkově bohatá.

Sebeironizovala by v případě, že by sebeironizace byl záměr. Např. záměrná archaizace...: slovní inverze; zvolit až přehnaně květnatý tón k vyjádření něčeho obecného. Např., vymýšlím si: v mokřadech žití nebylo lze mi vysoušet ženy... nebo tak něco. Jistě. Vaše báseň takto přehnaná není. Ale přesto... v jistých částech využívá určitých prastarých metod, jež nikterak neaktualizuje. 

Naty (Občasný,Redaktor)

Samotné obrazy se mi líbí a nevadí mi ani "archaičnost". Spíš se mi tentokrát za těmi obrazy ztrácí obsah sdělení.

Možná to měli trochu na mysli i Lyryk a egil.