V žebrech lásky

dýcháme svůj sen

osud asi uvázl nám

pod klíční kostí

Ještě jednou sevři mou dlaň

a vydechni do vlasů

pohlaď křivku zad

pak zklidni můj tep

a přemluv do snění

na bílé posteli

..i já lásko potřebuji spát..

V žebrech večerů

hýčkáme své zmrzlé duše

osud usnul nám v klíně

jak ticho

co vykvetlo mezi slovy

Nekonečný prostor

navždy zůstane v nás skryt

a hořlavina nekonečna

bude navěky nás trýznit

navěky v nás žít