|
Nic není jen tak samo sebou
sám o sobě stojím tam zahleděn do sebe
ostatní nevnímám ostatně, co je mi do tebe
avšak sesychám, padám jak suchý list z nebe
Jsa odpojen odkojen samotou smutním
stejné dny studené jídlo poloprázdná postel bordel
plné popelníky sychravé pocity
rozpitý koktejl portrét pověšený na zdi
Soudě dle svého znaveného obličeje v zrcadle
stárnu
co vytrhne člověka ze spánku?
Zvonek?
Pohled na příliš krásnou ženu?
Já doufal že to je štěstí když jsem poznal tebe
já říkal - teď už to je!
vždyť dlouho čekal jsem
a měl i prorocký sen
jenže já zůstal zahleděn
já hlupák
A pak v jeden jediný den, byla to středa
se rozplynuly iluze a opona se zvedla
já nic nehrál
stál tam bez kostýmu jen tak
po právě skončeném románku
proč já blázen chtěl mít herečku
pro níž je život divadlem
pro níž je divadlo životem?
Slova neschopen přivítán pískotem světly obklíčen
koukám jak z toho ven
Být či nebýt vykřiknu
a lidé válejí se smíchy
|
|
|