28.5.2004 – Pátek – 10 hodin po ukončení maturitního večírku – Krysař bez flétny...
Bledý čahoun na chůdách obalený v černém plášti. Pozoruje vše. A i přes temnou pásku na očích vidí celý svět. Pohrdá jím. Na čelo si kdysi dávno načmáral černým fixem terč a dal se na zoufalý útěk před lovcem-životem, který tak zoufale nenávidí. Marně hledám výraz pro tuhle postavu, která sice utíká a skrývá se, ale když kdokoliv vystřelí, byť i do vzduchu a pro legraci, on se zoufale a s vypětím všech sil vrhne do dráhy střely tak, aby přesně zasáhla střed jeho terče.
Je jako temná studna, která bez přestání sama sebou opovrhuje a nazývá se nejhnusnějším odpadem. Pokřikuje na lidi, aby přistoupili blíž a vyzvraceli do ní všechen humus, který se v nich skrývá. „Pojďte blíž a vykoupejte se, smyjte ze sebe tu špínu. Já jsem tu přece od toho.“ A pak je ze srdce nenávidí. Proklíná ty, co ho poslechli a opovrhuje těmi, co se umýt odmítli. Je jako obrovská pumpa, která do sebe nasává všechnu bolest, strach a nenávist universa
Občas si tenhle krysař ztrhne pásku z hlavy a pak se za ním žene kdokoliv, jak stádo dobytka, jen aby se nechal zničit jeho podmanivým pohledem. On pak neváhá a jediným nacvičeným pohybem stíná mužům hlavy a ženám půlí srdce svou tupou kosou, která už se stala součástí celé jeho osobnosti.
Nejděsivější na tom je, že to všichni vědí. Snad každý už ho opatřil nálepkou, od „loutkaře“ přes „britské počasí“, ale i přesto nikdo nedokáže odolat jeho síle. A tak tahle mýtická postava putuje na svých chůdách světem zakuklená v černém plášti, polepená tisíci nálepkami. Smrtka, milována i nenáviděna všemi. Kat, který vás neváhá popravit za to, že jste spatřili tajemství, které se skrývá pod černou páskou v jeho očích…
|