A tak jsem šel a počítal kameny,
Podrážky bot tě prosily o dlažbu,
Omrzlý vedrem všech staletých znamení,
Potěžkal hlavu a sedl si na dlažbu.
Tisíce otázek, tisíce nadějí,
O rukách do krve, co tesaly dlažbu,
Tři stovky hromádek, dva tucty závějí,
O zrnech písečných, co pojí tvou dlažbu.
Připijme, pánové, ruce se nechvějí,
O vínu rozlitém, cink' pohár o dlažbu,
Líbej mě ve stínu, doma tě nechtějí,
Větve se zavlní, když prorostly dlažbu.
Divoké výkřiky do temna zaznějí,
Panské lbi pukaly, když padly na dlažbu,
Dunivé kroky řvou, střely je laskají,
Co krve prolito, když tekla na dlažbu.
Srdce se rozběhnou, sochy závidějí,
Barevné verše co sytily tu dlažbu,
Ryby se do vody mokře naklánějí,
Co znělo nesměle, rozeznělo dlažbu.
Sníh a mráz docela časy pryč odvějí,
Mrouskej se po nocích, z kočičích hlav dlažbu,
Měsíční paprsek, vrznutí veřejí,
Nech prádlo v šatníku, líbal bych tvou dlažbu.
Včera tu seděli, dnes leží, nechtějí,
A místo vítání zvraceli na dlažbu,
Do očí pochyby o zítřku zasejí,
Z vesmíru svítání padá ti na dlažbu.
Pak vedro udeří, těla se stékají,
Perly se perlí a kondomy přes dlažbu,
Kamenné chrámy a tvé zvony doznějí,
Tam uhlí trhali, teď ztržili dlažbu.
A její chladné doteky tak zahřejí,
Když cizí těla pleskají o dlažbu,
Jdu noční Prahou - miluji,
A vyhlašuji dražbu. |