VRÁNA V RÁNĚ
V asfaltovém ráně,
po dýmem čpící noci,
v rozladěném piáně,
okovaném po půlnoci.
To kůže bijí na poplach
za svitu autodromů,
by nesvázaný bratrovrah
klesal v cestu domů.
Vždy mraky plné čtyřlístků
rozpalují do krve,
snad proto se tulí na písku
dvě slzy potem studené.
Kdež roztykaná Madonna
si srpem češe ohon,
už dávno si tiká s kapkama
na inkoustový pohon.
Kalendář věčných návratů
svačí smutným vlakem,
interval zhoubných potratů
je tam tam lidským plakem.
Tamtamovém v ráně
se jizva v ráně líže,
vím, jak oškubané vráně
se cesta k nohám víže.
|