|
IN MEMORIAM
Jak to, že jsi tak starý?
Vždyť donedávna byl´s tak mladý.
A najednou umíráš,
Ani nevíš jak, jak a proč?!
Ještě trocha vzpomínek,
Pár posledních slz…
Potom v rakvi bude ti škrábat červotoč.
To zjistíš, kolik jsi promrhal času.
Nezbylo po tobě vůbec nic,
Jenom jsi snil
A čím dál tím víc.
Proč teď lituješ roků, co jsou pryč?
Nenávratně a napořád.
Ještě chceš za chvilku snění
Celé své jmění dát?
Měls nějaké ideály,
Životní cíle, plány?
Měl, ale nedokázal´s vůbec nic!
Jen jsi seděl, čekal na smrt.
Už jí slyšíš zuby brousit.
Je tu… již začíná tě rdousit!
Chceš vidět, slyšet, dýchat – žít!!!
To všechno jsi mohl mít,
Ale moc pozdě je bycha honit.
Alespoň zkus si aspoň jednou nelhat.
Kdybys další život měl,
Snům bys zase naletěl.
Krvácíš, já vím,
Nitro se ti svírá
A Smrtka už tě zvolna líbá.
Nemůžeš se vůbec bránit…
Ona to ví – proto
Po vláskách tě začla hladit.
Konečně před očima se ti zatmělo,
To na onen svět se ti zachtělo.
On – vůbec nestačil vnímat smrt,
Je to totiž nic – ani prd.
Že do nebe se dostane, doufal, snil.
Nebe není.
A i kdyby spolu s peklem bylo,
Žár by teď trýznil jeho tělo.
Nikomu neublížil, jen stále snil,
nic nedokázal, vše pokazil.
DODATEK:
Měl štěstí.
Peklo není,
beze snů bude věčně spát.
Pravda někdy hrozně bolí
a já mám velkej strach.
| 
