SILVESTROVSKÁ
Slíbal jsem krůpěje mešního vína,
z hrdla láhve rudých rtů,
to krvavá viněta byla vinna
špínou mých idylických snů.
Proklatým mourem bolavého citu,
který už dávno kamsi vyprchal,
v křečovém zasmání života žertu,
zjizvené srdce drtí dál a dál.
Když k ránu a sám k spánku uléhám,
okno do noci v zoufalství otevřené,
své nitro otvírám a zavírám,
jak žábry ryby zpola udušené.
V divokých snech se potom zmítám
a peklu vlastní duši upisuji,
v transu panenské roucho svírám:
v něm rudé skvrny vína se mi smějí.