K zamyšlení nad touto otázkou mne přiměla větička, kterou jsem vytáhl z (podle řady lidí brakového) sci – fi dílka Kapitán Mark Stone: „ primitivní civilizace se stávaly závislými, přestávaly se vyvíjet a žebraly o techniku, kterou nebyly schopny pochopit.“

   Začal bych asi tím, že řada znalostí, dnes běžně dostupných široké veřejnosti (a touto veřejností bohužel ne vždy nejlépe používaných), byla kdysi poměrně přísně střeženými tajemstvími (nebudu zde spekulovat o nejrůznějších společenstvích, která – ač těmito znalostmi disponovala – z nich možná  neměla takový profit, jaký by mít mohla).

   Logicky se nabízí otázka, proč vlastně ono „utajování“: většina lidí je svou povahou víceméně sobecká a vzdělaní lidé by si měli být vědomi především toho, že přírodní zákony fungují stejně dobře v rukou morálních i bezcharakterních jedinců (bez ohledu na dosažené vzdělání), čímž docházíme (kromě morálky) ke dvěma dalším důvodům, proč něco „tajit“ - jde jednak o neznalost (jakožto důsledek mládí či nezkušenosti) a o intelekt.

   Pokud například upozorníte dítě na to, že jeho činnost nebo používání nějaké technické vymoženosti nesprávným způsobem může mít neblahé následky, může dojít k několika věcem:

1)      vznikne strach a vyhýbání se těmto věcem, jelikož dojde k jakémusi propojení mezi nimi a
bolestí (ať už fyzickou nebo duševní), nebo dokonce smrtí,

2)      ze zvědavosti dojde ke zkoušce, zda je věc schopna způsobit to, co se o ní tvrdí (nezřídka na někom jiném),

3)      celá věc bude bez problémů pochopena a důsledkem bude pocit nabytí znalosti, která (jsa pouze pochopena a buď vůbec, nebo jen velmi opatrně využívána) nikomu neublíží – tato možnost je ovšem nejméně pravděpodobná bez citlivého vysvětlení s částečným „utajením“.

   Z podobných důvodů se řada věcí zatajuje i dospělým – všichni by nejspíše měli být připraveni jisté informace přijmout; pokud dojde k jejich odhalení dříve, buď nejsou přijaty (viz bod 1), nebo jsou zneužity (viz bod 2), ať už proti osobě vlastní (nedostatečná znalost) či jiným osobám (absence morálky).

   Abych objasnil na konkrétním případu, o čem mluvím: jedna z mých známých (kadeřnice, 30 let), chtěla vyčistit WC pomocí hydroxidu sodného. Nasypala do něj 4 vrchovaté polévkové lžíce hydroxidu; po chvíli se jí zdálo, že se hydroxid pomalu rozpouští a tak, aby celou věc urychlila, do WC nalila koncentrovanou kyselinu chlorovodíkovou, čímž ji urychlila až příliš. Celá věc jednoznačně vypovídá o tom, že řada dospělých lidí má relativně velmi snadný přístup k oněm látkám a - jako v tomto případě - neznalost může mít velmi vážné následky způsobené v podstatě jejich většími možnostmi (a my se můžeme jen dohadovat o tom, že „má mít jako dospělá rozum“, o tom, že se "jí to vlastně nemělo ani dostat do rukou", nebo o tom, že ten, kdo jí to poradil, jí jaksi „opomněl“ říci, kolik se toho tam vlastně dává a s čím se to nikdy nemíchá….. ).

   Ti, kteří ve vzdělání a dovednostech dosáhli určité úrovně, mohou mít na nižší úrovně různý náhled – opovrhovat jimi, shovívavě se jim usmívat nebo pomáhat k postupnému růstu (zde se projeví opět morální stránka). Současně si ale titíž jedinci musí uvědomovat, že jsou hodnoceni těmi, kdo dosáhli vyšších úrovní než oni sami (a které aktuálně považují za obtížně dosažitelné, nebo dokonce „nemožné“).

   Hovoříme o tom, že jsme (relativně) velmi civilizovaní, ale mám takový pocit, že lidstvo jako celek příliš nepokročilo – je pouhé využívání vědy a techniky v rozporu s morálkou a bez ohledu na následky pro nás samé pokrokem?

   Vracím se tedy k úvodní otázce – nebylo nám odhaleno příliš brzy příliš mnoho?