Torzo chvíle
(nebo raději tři tečky)
Stojíš vedle mne a díváš se
na hvězdy které nedohlédneš
A já vedle tebe jsem přitom tak nízko
proklatě nízko na zemi
Stojím mezi lavičkami v parku
o kterém se mi po letech jen zdá
Vidím před sebou pokrčené stromky a opadané
listí omšelé nepatřičnou ranní mlhou
Neboť v mých představách je červen
a léto na krku
(Jen ještě chvíli si hrát s představami které tak šíleně
a šťastně lžou)
A vidím tě jak se mazlíš se zemí
syrovou zelenavou jarní trávou
VIDÍM TĚ JAK JSI A TO JE PODSTATNÉ
neboť v listopadové mlze jsi neskutečná
a tak si tě alespoň nalhávám
v zářivém červnovém slunci
v koberci pampelišek
nalhávám v listopadové mlze
protože jsi daleko Dál než hvězdy
a vedle sebe cítím jen prázdno
|