|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Jak chytrý Honza o království přišel Autor: ~BOMI~ (Občasný) - publikováno 2.5.2004 (00:06:53)
|
| |
Snad není třeba vám vyprávět každému známou pohádku o chytrém Honzovi. Honza v ní možná opravdu díky chytrosti, nebo možná jen pouhou shodou náhod vybudoval závratnou kariéru. Respektive se tehdy stal manželem princezny, legitimním majitelem půlky království a jediným dědicem trůnu. Pár let si užíval přepychu u dvora. Ve své komnatě si nechal vystavět obří pec a na ni navršit notnou vrstvu těch nejměkčích, nejhřejivějších, nejpříjemnějších a tedy logicky i nejdražších přikrývek. Trávil na ní veškerý čas. Jídlo mu nosili služebníci. Jeho krmě měla vlastně jen jedinou složku, a to buchty s mákem, které se speciálně pro něj začali péct v hradní kuchyni.
I stalo se jednou, že senilní, nemocný, plešatý, kulhavý, sklerotický, šilhavý, napůl slepý, malomyslný a kdoví jakými neduhy ještě postižený Honzův tchán, král, zemřel. Pochopitelně v království zavládl smutek. Nikdo z obyvatel sice neměl větší důvod k zarmoucení, protože jim bylo úplně jedno, kdo je zrovna u m oci, jelikož bohatí a mocní lidé byli podle nich téměř všichni stejní-do sebe zahledění egocentrici s touhou nahrabat si co největší poklad, ovšem držet smutek, když zemřel někdo důležitý, to patřilo k jakémusi dobovému bonmotu.
Jakmile se již notně nakynutý Honza na peci doslechl, že cesta na trůn je volná, slezl (respektive skutálel se) dolů a zamířil si to do královské komnaty. Skočil na trůn tak rychle, že služebnictvo jen tak tak stihlo odstranit mrtvé tělo bývalého krále.
První slova novopečeného vládce se navždy vryly nesmazatelným písmem do všech kronik: “Vyřiďte v kuchyni, ať mi teď ty buchty nosí sem.”
Honza kraloval jen malou chvíli a už se mu tento úřad stihl zprotivit. Kuchtíci to měli do jeho nové komnaty dál než do té staré, v důsledku čehož trvalo donášení buchet o nesnesitelnou chvíli (asi o dvanáct vteřin) déle. Další nedostatek představoval trůn Pro jeho slušně řečeno dosti rozšířené pozadí byl příliš malý a navíc ani zdaleka nehřál tak jako pec.
Honza si řekl, že si to nemusí nechat líbit, ostatně byl přece král. Nechal si zavolat všechen úřední aparát, který se zrovna pohyboval na hradě a v nedalekém okolí. Vyvolal hlasování o nákladné přestavbě paláce. Úředníci dlouho kalkulovali. Za chvilku přestaly stačit kuličky na všech přinesených počítadlech, tak si pomohli čárkami na zdech. K večeru už nebylo čárky kam psát a navíc počtáři výsledné číslo už ani nedokázali pojmenovat. Jednohlasně se shodli, že tolik peněz v pokladnici není a zamítli Honzův návrh na přestavbu. Tady se však projevila j eho chytrost. Jakožto král s neomezenou mocí jejich rozhodnutí vetoval a prosadil rekonstrukci sám.
Jeho ženu, rovněž novopečenou královnu ranila mrtvice, když se jí donesla zvěst o neslýchaném zadlužení země.
Marné byly rady rádců, marné byly protesty památkářů. Honza nařídil přemístit kuchyni hned vedle svého pokoje.
Z trůnu sice nevstával, ale už jen pouhé pomyšlení, že by musel chodit do schodů v něm budilo děs a proto nechal všechny schody zbourat a postavit na jejich místě výtahy. Elektrika tehdy byla ještě v plenkách a tak bylo nutné hledat jiný alternativní zdroj energie pro provoz výtahů. Nabízely se ekologické a humánní možnosti, jako větrné či vodní kolo, ale Honzu silně zaujala možnost silně nevýhodné koupi otroků, kteří by výtah přemisťovali mez i patry. Koupil si tedy otroky a aby na něj snad nepadlo obvinění z obchodu s bílým masem, nařídil jim pravidelně vyplácet nemalý plat.
Nejvíc se ale praštil přes kapsu při pořizování nového trůnu. Vybral si ten nejměkčí a nejširší. Vlastně to bylo manželské lůžko s přidělaným opěradlem. Jeho požadavkem ale bylo, aby křeslo mělo vyhřívání. Ono se lehce řekne vyhřívání, ale hůř se to dělá. Neměli plyn ani elektriku a tak tu zbyly jen staré dobré tuhé paliva. To ovšem znamenalo, že ke křeslu museli přistavět kotelnu s kompletní obsluhou.
Když bylo po dvou měsících vše hotovo, vešel do renovovaného paláce a užasl. Chtěl se posadit na nový trůn, ale vyrušil ho posel. Opatrně předal králi zapečetěný svitek a rychlostí světla utekl z místnosti.
Honza rozlomil pečeť. Byl to účet za provedené práce. Až teď si uvědomil, že zruinoval svou zemi. Vždyť jen položka v kolonce DPH 5% mnohanásobně převyšovala stav pokladny. No co no, řekl si, dluhy se nějak zaplatí, hlavně že se mám dobře.
Zahodil svitek a posadil se na trůn. Sotva dosedl, zařval. Tak rychle jako teď ještě nikdy nevstal. V kotelně to trošilililinku přehnali a vyhřály křeslo zhruba na úroveň vysoké pece.
Silně rozladěný a s přiškvařeným pozadím vyběhl nejbližšími dveřmi s tím, že těm darebákům v kotelně pořádně nadá. Neuvědomil si, že za těmito dvířky je právě kuchyň. Zakopl o práh, proletěl nábytkem s nádobím jako dělová koule a dopadl obličejem rovnou do mísy s těstem.Dlužno dodat, že mísa si nezadala s menším zahradním bazénem. S plnou pusou těsta zařval něc o ve smyslu: “Který pitomec nechal postavit kuchyň vedle trůnního sálu?!” Nikdo se pochopitelně neodvážil říct: “Vy osobně, vaše veličenstvo.”
S očima zalepenýma těstem se vykolébal na chodbu. Poslepu dotápal k výtahu. Nastoupil a cestou dolů trhl světový rekord v rychlosti volného pádu. Otroci určení k obsluze výtahu totiž utráceli lehce vydělané peníze v místním hostinci.
Když se někde v přízemí král vyhrabal z trosek zničené kabiny výtahu, opravdu se rozzuřil. Vyběhl ven a se slovy: “Na to se vám můžu vys… vládnout v tomhle bordelu!” strhnul z hlavy korunu a mrštil jí do davu přihlížejících vesničanů.
V zápětí vyběhl z městských hradeb a zmizel kdesi za hranicí země. Odhozenou korunu sebral jakýsi Ota z Nemanic a stal se tak králem země. Mohl bych tu teď psát o tom, jak svou chytrostí, důvtipem a mimořádným nadáním burzovního makléře znovu postavil zemi ekonomicky na nohy, ale to už je jiný příběh milé děti. Dobrou noc.
|
|
|