Dědeček aneb Evoluce nad Revoluci
Proti slunci šel jsem,
právě z nadhlavníku svítilo mi do očí.
A proti vláčel se on jen,
já čekal zda se otočí.
Mrzlo.
Jeho stříbrná brada vlála ve vánku jako standarta,
kterou kdysi držel ve svalnatých pažích.
Představa stíhala představu v mozku mém,
jak vítězili a slavili po rebelských tazích.
Když přišel blíž a já slyšel těžký dech,
můj pohled spad na jeho ruce.
Madlo šedé držely- on tlačil kočárek,
on - můj symbol každé revoluce.
Tehdy došlo mi všechno do detailu.
To nezvratný života byl koloběh,
co dopustil se sprostých faulů
na mých ideálech a snech.
|