(Tak přijíždí poslední kovboj)
1.Snad jsem si zmýlil odjezd vlaku, měl tady stát už připraven.
Já měl namířeno k maršbaťáku, kam měl být ten trén vypraven.
A pak pod palbou mašinkvérů — na kótě Ká mě přivítá
kouřová clona bombardérů, — sotva jí slunce prosvítá.
Refrén:
Povídá óbrlajtnant Lukáš: „je káva lepší scezená.“
Maršbaťák zákopy si kutá, netuší, že má být konečná.
Ach, když mívám sen José Švejka, i cé-ká polní maršálek,
kterej v mý písni žváro žvejká, ten hlavu má jak es-šálek.
2.Teď v zákopech tu léto trávím, jak myši v dírách, povídám.
Řev lampasáků mě otráví, ranní nástupy k latrínám.
Kde slunce z rozedraných mraků — pálí nad každou dolinou.
Leckdo by nacpal do hytláku — kajzra i s jeho rodinou. |